Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Září 2013

První školní den

23. září 2013 v 8:48 | Alustaire |  Deníček de France
4.září bylo ve znamení školy. Ráno budíček v sedm, někteří z nás vstaly už v šest. Poté společná snídaně a čekání na autobus, který měl zpoždění jen pět minut. Ve škole jsem poprvé v životě hrála kulečník, neboť jsme do budovy dorazili o celé dvě hodiny dříve. Poté nás všechny nahnali jmenovitě do tříd. Hádejte, kdo šel poslední...

Třídní učitel je vskutku sympatický, vlastní super Conversky s britskou vlajkou, ale obávám se, že jsem mu mnoho nerozuměla. Naštěstí jsem se posadila vedle francouzské dívky Clémence, netuším však, zda zasedací pořádek zůstane stejný i zítra. Rozvrh nám pan učitel předal ústně, tak si představte, jak to asi vypadalo. "Jsem na tomhle předmětu, nebo ne? Co, že znamená tahle zkratka?" Sám v tom měl navíc maličko zmatek. Následovaly informace týkající se třídních věcí. 200 € na seznamovací sportovní kurz. Nezapomeňte si plavky (na konci září)! Dostali jsme i formuláře pro rodiče, které je podle něj bezvýjimečně nutné mít vyplněné. Zajímavé, když máte rodiče vzdálené 14 hodin jízdy autem. Doufám, že už nic dalšího důležitého neříkal.

Odpoledne jsme šly s Neriah na obhlídku města. Malé a do kopce, tak by se to asi dalo charakterizovat. Objevily jsme i nákupní zónu a děsivý je fakt, že více k vidění toho tady už prostě není. Ani DVDčko Star Treku s panem Cumberbatchem, které mělo vyjít v ČR druhého září tu není k sehnání. Ani v Carrefouru ne. Zkusím to za týden, nebo si ho koupím u Nás jako vánoční dárek.


Od šesti jsme se musely účastnit povinného učení. Tedy jsme přišly, odebraly se k osamělému stolu a kontrolovaly si navzájem poznámky ze školy a rozvrh. Pak následovala večeře a vězeňský režim, nijak odlišný od včerejšího. A než jsme se stihli umýt a dohovořit s rodiči přes Skype, byla už večerka a konec.

Poslední volný den aneb Zpátky na internát

23. září 2013 v 8:39 | Alustaire |  Deníček de France
3. září 2013
Úterní ráno probíhá celkem v klidu, nic zvláštního se tu teď neděje. Sedím na lavičce před domem a fotím místní zoo, skládající se ze čtyř koček. Jediný člen rodiny, který se nechal mnou zvěčnit, tu teď na stolku spí. Máme krásné slunečné počasí, zkazit se má až ve čtvrtek. A to ticho. Slyším pouze radio paní domácí, cvrkot hmyzu a občasné chrápání kočky.

Na palačinkách, jež jsme opravdu snídaly, si smlsl i jeden černý chlupatý zlodějíček. Asi z důvodu tohoto počasí jsme také obědvaly venku. Uvařily jsme si rybu s rýží a sosem, jako dezert karamelový pudink, a to vše za společnosti čtyřnohých mazlíků. Zapomněla jsem se zmínit, že se vše jí s chlebem, tento má však k tomu českému dost daleko, přesněji 1500 kilometrů.


Odpoledne jsme ve společnosti starších dam navštívily muzeum plaket. Majitel, jehož jméno jsem úspěšně zapomněla, vytvářel zmenšené modely úplně sám. Třeba na zmenšenině hradu Chateau de Termes pracoval 1150 hodin. Z výkladu jsem však nic neměla. Poté následoval ten méně pěkný čas a to přesun na internát. Po úspěšném nalezení mé koje, jiný název si nezaslouží, mě Colette nechala napospas osudu. Pokoj bez dveří s jednou zásuvkou, režimem se blíží vězení - jdete na společnou večeři, pak musíte zůstat venku na dvoře-nadýchat se vzduchu, v devět musíte být umytí, v půl desáté zhasnout a spát.

Ještě než začala škola

22. září 2013 v 15:06 | Alustaire |  Deníček de France
2. září 2013
Dnes jsem měla pro dopoledne celý dům pro sebe. Paní Colette odjela na jakýsi réunion, nebudu Vám tvrdit, že jsem rozuměla, kam a proč tam jede, ale po jejím návratu nám uvařila skvělý oběd, kotletu s hráškem (pozn.red. Alustaire snědla hrášek!!!!!!!!!!!!!!!!!!!). A poté jsme se opět vydaly na cestu.


Po návratujsme si k večeři vyrobily palačinky a obávám se, že jich stejné množství zůstalo
i k snídani. Uvidíme, co přinese zítřek.

Výlet k pramenům

22. září 2013 v 15:02 | Alustaire |  Výlety
Krásné čtyřiadvacetileté autíčko paní Colette nás dovezlo do termální, řekla bych gotické, vesničky, snad se jmenuje Chaudes-Aigues. Zde jsme našly pár horkých pramenů, cedulí upozorňujících na horké prameny i turisty fotící horké prameny. Prošly okolo lázní, prolezly maličkými uličkami celé město a zastavily jsme se i v kostele, dominantě města. Dokonce jsem viděla svou první francouzskou výstavu. Sic to byly malby amatérů, moc se mi líbily. Na zpáteční výpravě jsme se zastavily u nádherného výhledu na řeku Truyére.

Po příjezdu na internát aneb Jak to bylo dál...

16. září 2013 v 13:22 | Alustaire |  Deníček de France
Bez komplikací se tu neobejde nic, což dokazuje i následné dění po našem příjezdu do St. Flour, ale naštěstí...
Klíče, které se ztratily, byly opět nalezeny a my byli vpuštěni do areálu internátu. Zde jsme odložili většinu své bagáže a zjistili, že obrázek našeho ubytování na internetu nebyl jen zlým snem. Nádherná temná chodbička, pokojíčky umístěné nedaleko sebe, místo dveří Vám soukromí zajistí vypratelný závěs. S dojmy z tohoto instutu raději skončím a pokračovat budeme příště.
Jako další skvělý moment bych mile ráda uvedla fakt, že již přes týden jsem se nemohla dovolat své budoucí rodině, skládající se z jednoho člověka. A tak jsem obdržela azyl u třetího člena z České republiky, Jakuba. Ten se již zabydlel v domě jedné ze zaměstnankyň školy. Domek mají pěkný, neveliký, plný zvěře. Na můj vkus se tu nachází moc psů s příliš velkými pravomocemi, které nemá zbytek dvounohé domácnosti. Nemyslím tím dojídání zbytků, ale třeba spaní v ložnici na posteli manželů, či pojídání oněh zbytků přímo ze stolu. Hlava rodiny, Paul, má menší zálibu v sebevražedných strojích. Jako příklad bych uvedla, že sám opravuje staré motorky, či auta, které následně zkouší na silnici. Zajímavý toť pohled.
Hned další ráno (1. září 2013), kdy se nám má opatrovnice, Mme Colette sama ozvala, si pro mě také přijela. Miloučká postarší paní, celou cestu mi pokládala spoustu otázek ohledně mě, mé rodiny, a podobné vyzvídavé, leč přátelské, dotazy. Vlastní krásný starý dům, podobného vzezření jako sousedé a sousedé sousedů, z toho dedukuji, že se asi jedná o místní architekturu. Naproti mému bydlišti se nachází kostel. Slyšíme tedy každý, více či méně plánovaný pohyb zvonu. Místní asi mají rádi tento zvuk, proto zvoní častěji, než jsem zvyklá u nás. A to se tu prý mše konají jen zřídka. Paní Colette mi ukázala i část své poněkud netradiční rodiny na fotkách na počítači bez internetu, kde jsem měla také možnost zhlédnout její první cestu do Prahy.
Měla jsem navíc také během neděle možnost zažít svůj první výlet, tak tady je odkaz:

Ještě se ani nezapočla školní docházka a tohle všechno už se stalo. A to pořád není všechno. Než jsme nastoupily studium,... No, o tom zase příště.

První výlet

16. září 2013 v 13:18 | Alustaire |  Výlety
Ještě ten den, kdy si mě paní Colette vyzvedla od Jakubovi rodiny, mě vytáhla ven na menší procházku k nádhernému hradu (Chateu d'Alleuze, kdybyste se chtěli pokochat). Samozřejmě, já hlupák, jsem si nevzala foťák. Tak možná la prochaine fois. Krásná příroda, hory, vyhlídka a nejraději mám místní zkratky, které jsou častokrát mnohem delší, než cesty okolo.

Od příště už budou výlety s fotkami a trochu detailnější, ovšem pro začátek toto stačí.

Den D aneb Jak jsme jeli do Francie

10. září 2013 v 18:45 | Alustaire |  Deníček de France
31. srpna 2013

Můj nástup do Francie se samozřejmě neobešel bez komplikací. Začněme pěkně popořadě. Po ''mírně'' zpožděném příjezdu našeho vozidla z důvodu nepřesné komunikace mezi opravářem aut Pájou a jeho přáteli, kteří nás za menší finanční obnos odváželi, se do auta velikosti menšího autobusu řádně nacpalo šest lidí: dva řidiči, kteří původně do děje nijak zasahovat neměli, Neriah, její otčím, moje mamka a já. Zavazadlový prostor byl však ještě před tím, než jsem do auta nastoupila já, zcela zaplněn. Část cesty bez navigace utekla rychle, po úspěšném nalezení cíle v GPS jsme pokračovali nočním Německem. Jakmile se ráno naším směrem objevilo na cedulích město St.-Flour, panika započala. To však nesahalo ani po kotníky stavu, který nastal, při našem prvním telefonátu s Francouzi. Po úspěšném bloudění v nevelkém malebném městečku si nás našel personál školy, potažmo i internátu v čele s paní ředitelkou. Po důkladném přemýšlení zde neuvádím několik drobností jako další telefonát, nebo skvělé hudební vystoupení pořádané výhradně pro posádku auta.

Toť k naší cestě. Jak to bylo dál se dozvíte brzy. ;)

Ahoj, tady blog!

8. září 2013 v 15:03 | Neriah
Zdravím, ať jsi, kde jsi. A odkud zdravím? Inu, ze země croissantů a Eiffelovy veže. Správně, přímo z Francie, konkrétně z jihu od městečka Saint-Flour. Mě(Neriah) a Alustaire se nějak podařilo dostat do Francie na roční studium, proto jsme se i rozhodly založit stránku. Zajímá Tě, jaké to tu je a co vlastně znamená opustit domov na tak dlouho? Čti nás! ;D Chceš znát zajímavosti z cizí země, jiného prostředí a změny, jaké se dají zažít, když si jednou jen tak řekneš: ,,Proč někam neodjet, třeba do Francie?´´, ano? Čti nás! :D Ale nejedná se jen o ,,deníček z Francie´´, jde i o změnu osobností, stylu a vizáže. Dokonce ona vizáž by se dala označit za velmi podstatnou. Zaroveň totiž chci tento blog věnovat i práci s líčením. Zaujaly jsme Tě? Čti nááás!!! :D
Bisous
blogerky Neriah a Alustaire