Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Po příjezdu na internát aneb Jak to bylo dál...

16. září 2013 v 13:22 | Alustaire |  Deníček de France
Bez komplikací se tu neobejde nic, což dokazuje i následné dění po našem příjezdu do St. Flour, ale naštěstí...
Klíče, které se ztratily, byly opět nalezeny a my byli vpuštěni do areálu internátu. Zde jsme odložili většinu své bagáže a zjistili, že obrázek našeho ubytování na internetu nebyl jen zlým snem. Nádherná temná chodbička, pokojíčky umístěné nedaleko sebe, místo dveří Vám soukromí zajistí vypratelný závěs. S dojmy z tohoto instutu raději skončím a pokračovat budeme příště.
Jako další skvělý moment bych mile ráda uvedla fakt, že již přes týden jsem se nemohla dovolat své budoucí rodině, skládající se z jednoho člověka. A tak jsem obdržela azyl u třetího člena z České republiky, Jakuba. Ten se již zabydlel v domě jedné ze zaměstnankyň školy. Domek mají pěkný, neveliký, plný zvěře. Na můj vkus se tu nachází moc psů s příliš velkými pravomocemi, které nemá zbytek dvounohé domácnosti. Nemyslím tím dojídání zbytků, ale třeba spaní v ložnici na posteli manželů, či pojídání oněh zbytků přímo ze stolu. Hlava rodiny, Paul, má menší zálibu v sebevražedných strojích. Jako příklad bych uvedla, že sám opravuje staré motorky, či auta, které následně zkouší na silnici. Zajímavý toť pohled.
Hned další ráno (1. září 2013), kdy se nám má opatrovnice, Mme Colette sama ozvala, si pro mě také přijela. Miloučká postarší paní, celou cestu mi pokládala spoustu otázek ohledně mě, mé rodiny, a podobné vyzvídavé, leč přátelské, dotazy. Vlastní krásný starý dům, podobného vzezření jako sousedé a sousedé sousedů, z toho dedukuji, že se asi jedná o místní architekturu. Naproti mému bydlišti se nachází kostel. Slyšíme tedy každý, více či méně plánovaný pohyb zvonu. Místní asi mají rádi tento zvuk, proto zvoní častěji, než jsem zvyklá u nás. A to se tu prý mše konají jen zřídka. Paní Colette mi ukázala i část své poněkud netradiční rodiny na fotkách na počítači bez internetu, kde jsem měla také možnost zhlédnout její první cestu do Prahy.
Měla jsem navíc také během neděle možnost zažít svůj první výlet, tak tady je odkaz:

Ještě se ani nezapočla školní docházka a tohle všechno už se stalo. A to pořád není všechno. Než jsme nastoupily studium,... No, o tom zase příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama