Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Den 3. Procházka po vodě

17. října 2013 v 12:00 | Neriah |  Peklo
Report z týdenního pobytu v Sainte-Enimie (Pekle)

Den 3. - Středa

Bylo to tu. Co jsme nejvíce očekávali, na co jsme se tolik těšili, do čeho jsme vkládali veškeré své naděje, konečně přišlo. Pod oblečení jsme si vzali plavky (já bermudy), obdržely vycpané vestičky, nemotorná pádla a... Hurá na kanoe! Ačkoli nám naši drazí splužáci zarputile tvrdili, že s pádly na rozdíl od nás už měli tu čest, po pár minutách na vodě jsme poznaly, jak to vypadá, když do lodí nasednou nemyslící Francouzi. Jinými slovy se, česky na sebe pokřikujíce, kapitán Neriah a háček AluStaire staly jedinou lodí, která se byla schopná plavit, aniž by se překlopila, vzpříčila na splavu nebo ustavičně narážela do kamenů a ostatních prazvláštně se pohybujících kanoí. Asi také proto jsme před vyplutím po proudu naštěstí nepříliš vodnaté slabé řeky, jenž nám byla důvěrně známa v podobě ranního chladu, museli pár desítek metrů pádlovat proti němu, což obnášelo i výstup z lodi a její přetažení přes jinak nepřekonatelný splávek. O to se z naší posádky nakonec postaral kapitán a nebylo to zadarmo.
Výčet škod:
oblečení mokré a studené až po prsa
poškrábané nohy
jediné botasky definitivně na odpis
O schopnostech zbytku třídy nás nevyvratitelně přesvědčily pravidelné společné zastávky každých 50 metrů. A mělo-li dojít na drobné peřeje nebo rychleji proudící vodu, vystoupili jsme vždy dokonce z lodí, a by nám tento fakt mohl být ve dvou větách oznámen. Ale i tak (přesto že se kapitán několikrát pořádně vymáchal) si posádka plavidla AN cestu volejem i peřejemi maximálně užila.

Zato následný program nám dokázal dokonale zkazit náladu. Původní plán zněl: Volné odpoledne v městečku; přeloženo do jazyka učitelského sboru: Osmi kilometrový pochod na přímém slunci vyprahlou pustinou s nedostatkem vody a poté teprve chvíle na vypuštění dravé zvěře do civilizace. Skutečně jsme, opět držíce mapu, byli zavezeni vysoko do hor, kde jsme si touto ''procházkou'' ukázali místní krajinu a na konci nám bylo oznámeno, že tuto trasu budeme ve čtvrtek a pátek běhat. Že nás to ale nadchlo! Abych ale o našich předrahých vyučujících nemýlila stále jen špatně, nutno říci, že do centra malebného města Ste Enimie jsme se přeci jen podívali a po tom, co jsme všichni společně prošli nepříliš rozlehlou historickou část obce, dostali jsme dokonce rozchod. Nic dalšího už sice k vidění nebylo, ovšem opravdová chvíle volna bez dozoru v zádech a tabulka čokolády rozhodně pomohly částečně vyléčit naše zranění na těle i duši. Avšak také za tento požitek jsme museli draze zaplatit a to pěším návratem do tábora.

Hurá na vodu!

Ďábelský průsmyk

Vyhlížení nadějí

Centrum velkoměsta Ste Enimie

Místní středověká architektura

Naprosté vyčerpání

AluStaire na konci cesty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama