Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Den 5. Tvář utrpení

19. října 2013 v 20:24 | Neriah |  Peklo
Den 5. - Pátek

Ráno. Zima. Mokro. A osm kilometrů před námi.
Úkol:Posbírat co nejvíce (nejlépe všechny) z 10 razítek kontrolních bodů v terénu.
Pomůcky:Nepřesná mapa a buzola, se kterou uměl jeden člověk z celé třídy - Neriah.
Čas:max. 2 hodiny

Tým 9; neschopná Andrea, neúnavná SuperStrong AluStaire a vedoucí výpravy Ultranavigátor Neriah; startoval na páté pozici. Trasu jsme si mohli naštěstí zvolit sami. Sestavily jsme plán, rozdělily si práci a s plným nasazením šly do toho.

U první značky jsme předběhly tým vycházející před námi, při dosahování druhé se AluStaire napíchla na plot, na třetí jsme se záhadně rozdělily. Pěkný začátek! Čtvrtou bylo nutno hledat právě s buzolou, což zapříčinilo vznik čtyř solných sloupů v podobně spolužáků na pokraji lesíka. Nadešel tedy čas na mé navigátorské umění. Červená šipka na sever, vzdálenost v krocích odhadem od oka a vida, jak to šlo. Razítko jsme získaly bez potíží a skupinky postávající mezi stromy díky nám také. Na nejdelším úseku trasy mezi čísly 4 a 5 jsme následně ztratily neschopnou Andreu, ale s výborným časem jsme chrabře pokrčovaly dále. Za nedlouho jsme ale naše uskupení opět obnovily a já vyslala AluStaire a s menším zpožděním za ní i Andreu najít již 7. razítko, zatímco sama jsem se křovisky i planinou prodírala hledat osmičku. AluStaire mi pak značně nadávala, jelikož kontrolní bod nemoha nejdříve najít, avšak všechno zlé je pro něco dobré. Otisk, pro který jsem se vydala, bych označila za nejlépe ukrytý na celém okruhu. S trochou snahy a při faktu, že jsem to vzala jinou, kratší cestou, odkud úhel pohledu poskytoval větší možnosti, pro mne nebylo tak těžké ho objevit, ale pro ostatní skupiny to představovalo ohromný problém stejně jako bod následující, kdy se zase ukázalo, že rozpoznat pravou a levou stranu cesty není pro Francouze možno. Nám zbývala jen poslední zastávka, kterou jsme se předtím rozhodly ze strategických důvodů vynechat a vrátit se k ní na konci. Nesla, pro nás tak trochu magické, číslo 9. Už, už nám docházely síly, avšak jinak křehká AluStaire ukázala se neuvěřitelně vytrvalou. Sebrala i poslední značku a hrdě doběhla do cíle. Na 4. místě, hned za nejlepšími sportovci třídy, skončili hlavně díky AluStaiřině silné vůli i mým orientačním schopnostem za normálních okolností lůzři z TÝMU 9. Ou jééé!

Tento nadmíru úspěsný den jsem zakončila nudným lezením po stěně, kdy se na mě neustále lepila nová 'kamarádka' Andrea, AluS* se prolezla v jeskyni a především nám vykouzlilo úsměv na rtech, když jsme večer konečně nasedli do autobusu a jeli domů! Řekla jsem domů? To se omlouvám, já myslela zpátky do díry jménem Saint-Flour...

Rozlehlé pláně zkázy


Poslední svačina

Escalade
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chtěl/a bys jet na obdobný sportovní kurz? Ani náhodou nebo nemáš problém...?

Ano.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama