Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Listopad 2013

Španělské nákupy

30. listopadu 2013 v 17:17 | AluStaire |  Deníček de France
18. listopadu
Sedím na hodině španělštiny a předvádím, že nepředvádím, že na něčem pracuji. Zbytek spolužáků totiž píše písemku, která se nám sice obloukem vyhnula, za to nás za dvě hodiny čeká vlastní, poněkud jednodušší, verze.


Test ze španělštiny jsme zvládli, přečkali dějepis a dočkali se obědu. Ten stál opravdu za houby. Najedení jsme byli rychle, a proto na zbývající hodinu jsme já, Neriah a Kačka opustily školu a zašly na "nákupy" do nedalekého supermarketu. Vtipné je, že já jediná mám povolené vycházky po obědě. Nejvíce toho nabrala Katka se svou fashion taškou, do které se nic nevejde, a tak to nastrkala nám. Nejsem si jistá, zda se jí vrátilo všechno. :)

K uzoufání

29. listopadu 2013 v 18:00 | AluStaire |  Deníček de France

17. listopadu
Program této neděle byl předem určen - návštěva u Suzanne (poznámka redakce: Suzi je madam, která přišla na nedělní oběd 6.října a odešla v sedm-http://fleur2lys.blog.cz/1311/volne-prelo-e-zeno-vikend-a-krehka-srdce-v-hudbe). Naše odplata probíhala podobně, Suzi nás pozvala na oběd, Colette připravila koláč s banánem a jablky, a s mírným zpožděným jsme v půl jedné vyrazily. Souhlasím s její tichou poznámkou, že nikdy nevyrazí s předstihem.


Suzenne nás pohostila několikachodovým tradičním Auvergnatským pokrmem. Atmosféra byla naprosto parádní, pobavilo mě Suzino překvapení, když jsem mile odmítla nabídku možnosti připojení k internetu na jejím počítači. Za to se ale ozvala Colette, že svůj e-mail nepoctila vlastní přítomností už více jak měsíc. Když zjistila, že nic důležitého ji za tuto dobu nepřišlo, na řadu se dostavilo otevírání fotek. To Vám byla podívaná. Dvě postarší ženy pokoušející se fotku nejprve najít, pak zvětšit nebo dokonce otočit. Zažily jsme u toho spoustu zábavy a viděly neméně zajímavých fotek, povětšinou vzhůru nohama. Také jsem se dozvěděla, že z dívek, které u Colette bydlely vypadám nejvíce "jako holčička". To vám, dámy, pěkně děkuji. Co si o tom mám myslet? Jen doufám, že mi to neubírá na kvalitách. A také že je na mě cítit, že nejsem zvyklá být tak dlouho a tak daleko od své mamky. To vypadám tak zoufale?

Ve znamení blesku

28. listopadu 2013 v 18:00 | AluStaire |  Deníček de France
16. listopadu
Ráno jsem vstala dříve, než se stalo zde mým zvykem. Domácí se mě otázala, zda to nebyla ona, kdo zapříčinil tento fakt. Na tom však nic zajímavého nenacházím, občas se Vám prostě nechce spát do desíti.

Po snídani odjela nakoupit a mě nechala doma v domnění, že pracuji na něčem užitečném a já si jen psala deník. Strašně ráda s ní absolvuji nákupy, počet známých, kolik při nich potkáme, je vždy vysoký. K obědu nám přivezla dva plátky drahého bio lososa a vyrobila kaši nejen z brambor, ale bylo nutné se zbavit i postarší malé dýně. Zajímavý fakt na francouzích je, že i po dvouhodinové procházce nákupním střediskem mají prázdnou lednici.

Odpoledne jsme se vydaly navštívit marockou rodinu a promluvit do duše jednomu sedmnáctiletému klučinovi. Dostalo se nám výtečného pohoštění, tradiční kuchyně s palačinkami, chlebem, dorty a přeslazeným marockým čajem. Oběť našeho příjezdu se za mé přítomnosti neukázala. Těsně po tři čtvrtě na sedm, kdy už jsem musela Colette drze upozornit, že je třeba vyrazit, mě odvezla do kina. Nutně jsem musela vidět pokračování filmu Thor a Neriah vytáhla s sebou. Absolutně nelituji, že se tento geniální plán podařilo zrealizovat, i když v menším počtu, než jsem čekala. Příběh je naprosto úžasný, herecké výkony dokonalé a hudba, která podbarvovala atmosféru "dojemných" scén se mi zdála nepřekonatelná. Když říkám dojemných scén, myslím tím opravdu srdce rvoucích, našla bych minimálně dvě, u kterých jsme s Neri♦ plakaly. Nejvíce mně dostala smrt mého zlého hrdiny, který se byl schopen obětovat a představte si ten šok, když jsem prokoukla - stejně jako na konci celý zbytek kina - že Loki ŽIJE!

Tento perfektní zážitek mi mírně zkazila až Colette. Opakovala jsem jí sice, že film končí v osm, Thor Le Monde des Ténèbres opravdu skončil v 19:57, ale hádejte, kdo musel dalších dvacet minut čekat před zamčeným kinem?

Nijak mě už pak ani nezajímal zbytek historie marockého rebela. Stejně si myslím, ikdyž si na něj pozvaly bývalou sociální pracovnici, že se jeho post-pubertální uvažování nezmění.



Jak nasněžilo na posměváčky

27. listopadu 2013 v 18:00 | AluStaire |  Deníček de France
15. listopadu
Podzimní čas končí poměrně brzy, dneska už hustě sněžilo, a to celý den. Na hodině laborek z fyziky jsme vymýšleli kódy a následně je luštili. Ale na fyzice to jsme si teprve pokusy s chemickými látkami užily. Taká jsem odhalila, že vztahy mezi učiteli jsou takové volnější, například učitel na fyziku říká naší dějepisářce "La petite" neboli "Ta malá". Toto prohlášení by nevyznělo tak vtipně, kdyby nám ve třídě vyměnili tabuli - představte si obdélník kratší stranou u země. A ona se svou výškou nedosáhne až nahoru, tak poznámky píše u podlahy. Samozřejmě máme společnost plnou šťouralů a blbečků, představte si sami. Při poslední hodině - ekonomiky - nám učitel také připravil překvapení a opět písemku. Upřímně, to nechci vidět.


Poté si mě Colette vyzvedla a zašly jsme na menší nákupy. Já objevila výtvarné potřeby v obchodě, kdy bych je opravdu nečekala, dle názvu jde o cosi pro zemědělce. K mé smůle je zde kupuje stále méně lidí, a tak se všechny nacházejí se slevou, ale konečnou, oddělení se zde ruší. Nákupy jsme nedokončily, neboť nám v šest začínal další film v kině - dokument La Ruée vers l'Art. A na dobro se mi podařilo úspěšně vyhnout pojídání šneků, mušlí i ústřic.

Když jde všechno do kytek

26. listopadu 2013 v 18:00 | AluStaire |  Deníček de France

13. listopadu
Asi nebudu jediná, kdo mě shledává velice nešikovnou na předmět Míčové sporty, který vlastně jen zakamuflovává skutečnou podstatu těchto hodin. Jedná se o handbal, aneb hra bez pravidel. Tento fakt se nám s Neri♦ pokusí učitel příští týden vyvrátit jejich předložením. Po handbalu jsme se vrátili k budově školy, ale dozorem jsme byli donuceni stát na dvorku. Zde se asi měla konat nějaká porada, či proslov, ale nic jsme se nedozvěděli a se zvoněním jsme se stáhli do tříd.

Prodloužená středa je opravdu krutý trest, dvě lekce francouzštiny se táhly jak týden. Oživení přišlo při přestávce, kdy na nás vyběhla žena, která není v učitelském sboru. Vyhnala nás, zděšené a překvapené, na půdu školy tahat staré a nechutně špinavé lavice o dvě patra níže. Po skončení těchto více či méně technických prací jsme byli oceněni madlenkou a sklenkou jablečného džusu, a také zkrácenou hodinou matematiky.

14. listopadu

Vstávací režim na intru se nám opět posunul, bachařky rozsvicejí už ve tři čtvrtě na sedm. Po ránu nás ve škole čekalo překvapení v podobě dvouhodinového písemného opakování. Nejvíc jsem si užila poobědovou pauzu, kdy jsme seděly v okně a v momentě, kdy vyšlo sluníčko jsme si nahřívaly záda a vzpomínaly na staré, krušné, ale dobré časy u nás na gymplu. Než jsme opustily školu, počasí vyhlásilo stávku, obloha se zatáhla a začalo představení v podobě deště, krup a sněhu. Náladu nám nezpravilo ani kafe ze školního automatu, neboť kyselé kafe, není dobré kafe.

Inteligence nade vše

25. listopadu 2013 v 18:00 | AluStaire |  Deníček de France
12. listopad

Naši spolužáci dnes opět překypovali inteligencí. Na hodině francouzštiny jsme se například dozvěděli, že Trója byla dobyta koněm. Dočkaly jsme se i revoluce - přišly tresty za nedonesené úkoly. Uvidíme zítra, co musejí hříšníci dodat. A také toto mně zůstane záhadou: Opravdu bych chtěla vědět, proč pár určitých lidí muselo během hodiny opustit třídu, zřejmě kvůli výslechům u pana třídního.

Státní svátek, ostnatý drát, čekání na Godota a věčná prohra

24. listopadu 2013 v 18:00 | AluStaire |  Deníček de France
11. listopad
Den, zde označený za státní svátek, byl značně využit. Počasí se konečně umoudřilo a i přes silný, otravný a hlavně studený vítr, jsme se s Colette vydaly na procházku po okolí. Trvala asi dvě hodinky jen proto, že jsme čekaly návštěvu, která nakonec stejně nedorazila. Tolik ohrad, železných a ostnatých drátů jsem ještě nikdy nepodlézala, nepřelézala či nepřeskakovala. Odnesly to moje zde jediné použitelné kalhoty na zítra do školy. Čekání na našeho Godota jsme si zkrátily prací, nechtějte vědět, k čemu všechmu jsem dneska byla využita. Příprava těsta na skvělé palačinky byla to nejnepatrnější.


Po večeři jsme si s Colette zahrály Scrabble, ano, ve francouzštině. A ano, prohrála jsem. Ale v klidu jsem jí vysvětlila, že toto je prostě moje prokletí, já totiž zvládnu prohrát úplně ve všem.

Dny, které plynou

23. listopadu 2013 v 19:15 | AluStaire |  Deníček de France
7. listopadu
Nějak si nemůžu vybavit, co se tento den dělo, ale vypadá to, že vůbec nic. Pokoušely jsme se zakoupit vánoční letenky, napoprvé se to nepodařilo.

8. listopadu
Konečně pátek. Škola opět nestojí za zmínku. Jen jsem byla ráda, když se mi ráno podařilo dovolat se Colette, abych se ujistila, že nezůstanu stát před školou. Odpoledne tedy opravdu přijela a vzala mě do kina. Po návratu "domů" jsem měla takový zvláštní pocit, vracet se do "svého" pokoje. Dárky z Čech jsem předala a ona z nich měla viditelnou radost.

9. listopadu
Další odpočinkový den s podzimním počasím. Colette na dopoledne někam odjela, mně zůstal celý dům. Párty se nekonala, většinu její nepřítomnosti jsem zaspala. Odpoledne nás čekala, původem ruská, návštěva. Jinak jsme nic náročnějšího neprováděly.

10. listopadu

Zažila jsem pravý francouzský oběd trvající skoro čtyři hodiny. Zvládly jsme se totiž s Colette nasáčkovat k našim oblíbeným sousedům, kde kromě tříčlenné rodiny se dnes objevila i babička. Jedlo nás tedy celkem šest. A všichni si měli co říct. Nic dalšího už jsme ani ten den nestihly.

Velkolepý návrat aneb (Ne)Vítejte zpátky

22. listopadu 2013 v 17:30 | AluStaire a Neriah |  Deníček de France
Každá jsme trávila třítýdenní prázdniny v České republice jinak. Jedna chodila v Praze po památkách, druhá navšťevovala kamarády a některé z nich vodila opilé domů. Stihly jsme se podívat na naši bývalou třídu a zajít na sushi. Zkrátka bylo toho moc jen na necelé tři týdny. Přišel čas se vrátit.

5. listopadu
Tento den se zapsal do historie jako den černé jízdy, nebo také jízdy načerno. Všechno začalo úplně nevinně okolo osmé hodiny ranní, kdy si odvoz v podobě prarodičů Neri♦ přijel vyzvednout mě, zvanou Značně nervózní. Za dvě hodiny jsme dorazili na letiště. Zde nás nechali na pospas osudu. Usadily jsme se v odletové hale a čekaly. Dříve, než dorazil Kuba, přišla esemeska od mého tatínka začínající: "Víš, jak mívám občas takový blbý nápady…" Naštěstí se ukázalo, že mi pouze přiveze ISIC kartu až na letiště, aby ji nemusel posílat poštou. Zanedlouho jsme se dočkaly i Kuby a sranda mohla započít.

Cestování letadlem je někdy značně nudné, když koukáte jen na mraky. O něco zábavnější byl spor, jak se dopravit na nádraží. Po zkonzultování všech variant (dvouhodinová cesta pěšky či taxík) vyhrála předražená tramvaj. Na nádraží Lyon Part-Dieu jsme si koupili jízdenky a po zjištění, že vlak odjíždí za jednu a tři čtvrtě hodiny, nás nenapadlo nic lepšího, než si dát rozchod. Já a Neriah jsme zůstaly v budově nádraží, Kuba se vydal vstříc velkoměstu. Nejen, že se vrátil s půl hodinovým zpožděním od dohodnuté doby srazu, ale i s historkou, jak někdo v metru zasekl turnikety a on spolu s dalšími cestujícími je museli přeskakovat a jet bez označeného lístku.

V důsledku Kubova výletu jsme na nástupiště, které ještě před příjezdem vlaku stihli změnit, trochu spěchali. To, že nemáme označené lístky, což je tady peněžně postihnutelná povinnost, si Kuba uvědomil až, když souprava opustila lyonské nádraží. Jako zázrakem nás průvodčí, jenž okolo nás několikrát prošel, považoval za již zkontrolované.

S mírným zpožděním jsme přijeli do Clermontu, kde na nás čekal Christopher i s Marine připraven odvést nás k internátu. Zde se však nacházel vůbec nikdo a všechny dvěře byly zamčené. Museli jsme se tedy do budovy dobýt sami přes paní ředitelku.

Jakmile jsme vešli dovnitř, zjistili jsme, že teď už je to zase doopravdy. Pobyt nám byl zpříjemněn pouze rádoby večeří. (Kus místního chleba, sýr v kelímku, jablko, pomeranč a čokoládové mousse)

6. listopadu
Druhý první den ve škole. I když jsme tentokrát věděli, do čeho a kam se vracíme, já osobně jsem určitě pocit úzkosti a strachu měla. Řekla bych, že doteď přetrvávají, asi potřebuji nějaký čas si tu zase zvyknout.

Letiště zevnitř

Lyonské zpředu

Zajímavá budova letiště v Lyonu

Violet and Green Galaxy

20. listopadu 2013 v 17:30 | AluStaire a Neriah |  Dnešní look
Místo článku dnes na blogu přistává look! Fialové botky a mikina z místní nákupní zóny s galaktickými kalhotami mají super efekt.