Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Home, sweet home

17. listopadu 2013 v 20:00 | AluStaire |  Deníček de France
15. října
Úterý, den velkého prádla, probíhal až nadstandardně normálně. Večer bylo jen třeba sbalit to nejnutnější a koji připravit na náš odjezd. Některým toto trvalo pěknou chvíli po večerce.

16. října
Den D - odjezd na prázdniny. Nejdříve jsme překonali krizovou situaci v podobě dopoledního vyučování. Poté nás autobus dopravil na oběd. A teprve teď mohlo začít dobrodružství, tedy ihned potom, co Neriah porazila šestičlennou armádu jogurtů, které se k ní omylem dostavily.

Do horního města jsme vyrazili ve čtyřech s Kubíkem a Kačkou, stavily jsme se i "na skleničku", ale žádné strachy. Když se totiž vydáte ve Francii na skleničku, skončíte u Coly, Fanty, Spritu nebo džusu. Překvapení přišlo s panem vedoucím, který nám po zjištění, že jsme Češi, sebral účtenky a nápoje jsme dostali na účet podniku. Muž v obleku se nám pak představil jako tatínek našeho spolužáka. Po krátkém zabíjení času ve městě jsme se rozloučili s Kačkou a zamířili k autu pana Christopha. Ten nás odvezl na Clermontské nádraží. Cestou jsme se zastavili v jeho obchodě a zde jsme si místo nakupování nechali zvážit zavazadla na zařízení, které se normálně používá k vážení masa a salámů zákazníků. A také byste nevěřili, jak snadno lze zchladit mobil tím, že ho vytáhnete z okna jedoucího auta.

Na nádraží nám náš odvozce pomohl koupit jízdenku, rozloučil se s námi a zmizel. A my také, směrem na Lyon. Dlouhou chvíli jsme si zkrátili vypravováním Černých historek a karetními hrami. Večer jsme se konečně dorazili do Lyonu, prolezli železniční stanici a našli nelevnou tramvaj přímo na letiště. Nejdříve jsme si však museli toto město prohlédnout, v noci vypadá mrtvé a děsivé, a najít čínskou restauraci. Ne, neptejte se, pohnutky milého Kuby znát nechcete. My s Eliškou jsme si vystačily s tacos z obchodu, kde bylo pro majitele naprosto nepochopitelné, že pizzu i tacos si můžeme koupit i u nás, kdesi v České republice.

Konečně jsme se dostali na letiště, našli terminál 3 a usadili se. Na jedenáct hodin. Naštěstí jsme noc nepřečkávali sami a ani naprosté tmy jsme se tu nedočkali. Kubík tu našel opuštěný vozík na kufry, tak se na něm vozil. Já jsem ulehla Neriah do klína a na tři hodiny usnula.

17. října
Stále pokračuje den D. Neriah jede na "čtyřiadvacítku".

Ráno v pět hodin jsme se nechali odbavit. Pán, který nám kontroloval batohy, byl jemně zmatený a ospalý a strašně se divil, že mám na sobě tři mikiny. No, tak je mi často zima. Pak přišla čekací část - někteří se nudili, jiní si četli a ti další dospávali. Vysvobození přišlo, když jsme uslyšeli češtinu a konečně nasedli do letadla. Na letišti v Ruzyni nás čekala delegace v podobě mamky a babičky od Neriah, která si s sebou domů vzala i Kubíčkovu sůl.

Na skleničku

No comment

Chlazení

Nádraží Clermont

Vyrážíme na cestu

Hlavně jízdenku

A už ve vlaku

Lyon Part-Dieu

Letištní tramvaj

Zajímavý objev na mapě Lyonu

Lucky cat v čínské restauraci s thajským jídlem

Tacos

Neri♦ měla hlad

Letiště

Vymakaná hala

Jezdící pásy - klasika

Tady jsme nocovali

Mikina a zásoby: voda, Kubova sůl, šlehačka a třešňová kola

Neriah si rovnala záda

Kubíkův klobouk

Opuštěný vozík, každý jsme se nějak zabavil

Snídaně na letišti

Nikdo neodolá

Přečkali jsme noc, přišel nový úsvit

Ten nás odvezl domů

Alpy z křídel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama