Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Velkolepý návrat aneb (Ne)Vítejte zpátky

22. listopadu 2013 v 17:30 | AluStaire a Neriah |  Deníček de France
Každá jsme trávila třítýdenní prázdniny v České republice jinak. Jedna chodila v Praze po památkách, druhá navšťevovala kamarády a některé z nich vodila opilé domů. Stihly jsme se podívat na naši bývalou třídu a zajít na sushi. Zkrátka bylo toho moc jen na necelé tři týdny. Přišel čas se vrátit.

5. listopadu
Tento den se zapsal do historie jako den černé jízdy, nebo také jízdy načerno. Všechno začalo úplně nevinně okolo osmé hodiny ranní, kdy si odvoz v podobě prarodičů Neri♦ přijel vyzvednout mě, zvanou Značně nervózní. Za dvě hodiny jsme dorazili na letiště. Zde nás nechali na pospas osudu. Usadily jsme se v odletové hale a čekaly. Dříve, než dorazil Kuba, přišla esemeska od mého tatínka začínající: "Víš, jak mívám občas takový blbý nápady…" Naštěstí se ukázalo, že mi pouze přiveze ISIC kartu až na letiště, aby ji nemusel posílat poštou. Zanedlouho jsme se dočkaly i Kuby a sranda mohla započít.

Cestování letadlem je někdy značně nudné, když koukáte jen na mraky. O něco zábavnější byl spor, jak se dopravit na nádraží. Po zkonzultování všech variant (dvouhodinová cesta pěšky či taxík) vyhrála předražená tramvaj. Na nádraží Lyon Part-Dieu jsme si koupili jízdenky a po zjištění, že vlak odjíždí za jednu a tři čtvrtě hodiny, nás nenapadlo nic lepšího, než si dát rozchod. Já a Neriah jsme zůstaly v budově nádraží, Kuba se vydal vstříc velkoměstu. Nejen, že se vrátil s půl hodinovým zpožděním od dohodnuté doby srazu, ale i s historkou, jak někdo v metru zasekl turnikety a on spolu s dalšími cestujícími je museli přeskakovat a jet bez označeného lístku.

V důsledku Kubova výletu jsme na nástupiště, které ještě před příjezdem vlaku stihli změnit, trochu spěchali. To, že nemáme označené lístky, což je tady peněžně postihnutelná povinnost, si Kuba uvědomil až, když souprava opustila lyonské nádraží. Jako zázrakem nás průvodčí, jenž okolo nás několikrát prošel, považoval za již zkontrolované.

S mírným zpožděním jsme přijeli do Clermontu, kde na nás čekal Christopher i s Marine připraven odvést nás k internátu. Zde se však nacházel vůbec nikdo a všechny dvěře byly zamčené. Museli jsme se tedy do budovy dobýt sami přes paní ředitelku.

Jakmile jsme vešli dovnitř, zjistili jsme, že teď už je to zase doopravdy. Pobyt nám byl zpříjemněn pouze rádoby večeří. (Kus místního chleba, sýr v kelímku, jablko, pomeranč a čokoládové mousse)

6. listopadu
Druhý první den ve škole. I když jsme tentokrát věděli, do čeho a kam se vracíme, já osobně jsem určitě pocit úzkosti a strachu měla. Řekla bych, že doteď přetrvávají, asi potřebuji nějaký čas si tu zase zvyknout.

Letiště zevnitř

Lyonské zpředu

Zajímavá budova letiště v Lyonu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama