Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Zamrzlá Afrika

16. listopadu 2013 v 15:00 | AluStaire |  Deníček de France
11. října
Pátek. 2°C. Počasí se přes den umoudřilo na stupňů pět. Tělocvik. Oběd a poslední tři hodiny bych úplně vynechala, nejvíc asi písemku z matematiky. Po skončení tohoto programu jsem na Colette musela čekat jen necelých třicet minut, ještěže venku nebyla taková zima. Následoval menší nákup, který se již tradičně zvrhnul v debatní kroužek. Jak může někdo znát tolik lidí?

A opět se mi také podařilo navštívit místní multikino, tentokrát jsme zhlédly dokument o dětech ve světě (Keňa, Indie, Venezuela a Maroko) a jak dlouhá a nebezpečná je jejich cesta do lepšího světa, do školy. Doma jsme měly menší rozhovor a večeři - krevety. Kočkám nezbylo nic, chutná mi to!


12. října
Je, prosím pěkně, 12. října a zde sněží! V mém pokoji se nachází jedno topení, stejně je mi tu zima. Colette ráno odjela zkontrolovat přípravy na "Marche pour Mali", akci, kterou spolupořádala. Já zůstala doma sama a lehce jsem si připravovala věci na cestu domů do Čech. Po jejím návratu jsme se naobědvaly - vážně dobrota - játra! Jedno z jídel, které opravdu nepreferuji. Já smolař. (pozn. red.: Vážně je nesnáší.)

Po obědě nás vyzvedla sousedka a než jsme dorazili na centrální stnoviště, sníh se změnil v déšť. Zde jsme se přivítaly se zbytkem posádky a vybalily občerstvení pro možné účastníky tohoto snažení. Každá z celkem sedmi dam upekla nějaký koláč nebo dort. Pohled to byl okouzlující. Zjistily jsme však, že, nejen díky špatnému počasí, se zúčastnili pouze další tři lidé. Takhle se peníze pro africké vesnice vydělávají špatně.

Abychom podpořily morálku, i přes déšť a zimu, jsme se já, Colette, sousedka a její spolupracovnice vydaly projít okruh tohoto "Marche" a jako poslední cestovatelé sesbírat šipky a podobné ukazatele.

Takovéhle nápady dokonale vyztuží moji křehkou imunitu, protože, jestli po tomto zážitku nenastydnu, tak sem snad na příští rok pošlou celé stádo Čechů na ozdravný pobyt pro přirozené posílení obranyschopnosti. Prošly jsme si celých sedm kilometrů, jsem ráda, že jsem se nechala přemluvit a půjčila si deštník. Stejně jsem byla zmoklá jak slepice.

Takhle moje vyprávění zní jako kdybych si stěžovala, ale procházku přírodou a tichem s deštníkem nad hlavou jsem si víc než užila. Nepamatuju se, kdy jsem naposledy šla lesní cestou, poslouchala francouzské drby a šum kapek dopadajících na deštník. To shledávám příjemným pocitem. Co se zdálo ovšem méně příjemné byly zcela mokré kalhoty.

Když jsme konečně dorazily zpět čekaly na nás čaje a ochutnávky dortů, které nebylo komu nabídnout. Né, že by mně to nepřišlo vhod. Dostaly jsme i nějaké domů, tak věřím, že je zítra posnídám.


Sníh, déšť a totem s katedrálou v St Flour




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama