Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Zářijové víkendy s Neriah

6. listopadu 2013 v 20:46 | Neriah |  Deníček de France
Jak je možné, že se místy otřesně nudíte a za chvíli zažíváte věci tak zvláštní i legrační jako nikdy v životě? Vítejte ve Francii!

Popravdě je to tu sečteno a podtrženo hrůza, ovšem to bych ještě kus historie přeskočila. Nejdříve se musím vrátit k dnům, které předcházely pobytu v téhle praštěné zemi.


sobota 30.září Děčín
Mám namířeno na děčínský zámek, pomaličku si to šinu Dlouhou jízdou a přemýšlím, jak dlouho asi stojí milovanou práci neuvidím. Odbil tomu už rok, co (při škole) jako brigádník provádím po chodbách a pokojích tohohle nádherného barokně-klasicisního komplexu. Dnes večer odjedu do Francie a vím, že to, co mi krom rodiny bude chybět asi nejvíc, je právě zámek. Můj poslední den v práci už mám sice za sebou, ale i tak jsem se rozhodla se sem ještě jednou před odjezdem vrátit. Ten samý den, kdy jsem odvedla na dlouho poslední skupinku návštěvníků, jsem se loučila i s jedním velmi důležitým přítelem, který mi slíbil, že na mě bude myslet a počká, až přijedu zpět. Snad tomu bude stejně i tady. Se všemi kamarády i většinou blízkých už mám loučení za poslední týden také za sebou a ač jsem dřív nebývala 'cíťa', tekly vodopády slz.

Večer nezbylo než do auta po menších komplikacích naskládat kufry, vyzvednout AluStaire a vydat se na cestu. Nové velké divadelní představení začalo, až když jsme dorazili na místo. Narozdíl od AluStaire mě si sice náhradní rodin vyzvedla hned, ale už od prvního pohledu se mi značně znelíbila má vrstevnice Marine, zároveň budoucí spolužačka ze stejné třídy. Detailnější hodnocení bych si nechala na později, avšak mohu říci, že ji vskutku nemám ráda. Zbytek domácnosti, do které jsem zavítala, je ovšem fajn. Tedy, abych byla přesná, ony domácnosti jsou dvě. Rodiče dívek Marine a Marie-Charlotte žijí odděleně. Teď jsem tedy měla tu čest s pánskou polovinou. Tatínek Christoph vlastní domek na vesnici, kde jich stojí ještě dalších celkem 6. Jakéžto ohromné číslo. V tomto domě bydlí s přítelkyní Aurélií a je vidět, že jde spíše o mužské vedení věcí, často se tu totiž objevují špína a nepořádek, ale naštěstí nic strašlivého. Navíc Christoph výborně vaří, takže skóre víceméně vyrovnává. Ale pokud se Vám podaří v naprostém vyčerpání dostat do postele stěží v jedenáct, tak je Vám to dost jedno. Jak se mi to povedlo? Poprvé v životě jsem dělala inventuru v supermarketu. Taky se naučila pít Coca-Colu, protože se tu vyrábí v roztomilých malých plechovkách, a viděla vzdálený ohňostroj za úderů kostelního zvonu. A ano, to vše se stalo až poté, co jsem v dopoledních hodinách dorazila do Francie.

1.září
Nemám ve zvyku dlouho spát, nejsem-li doma, a to jsem na rozdíl od zbytku rodiny, který mátožně vstával v deset, učinila i zde. Volného času jsem využila i k otevření 'Líbezbrífu' od kamarádky, který mi zanechala na zámku. Dopisy na rozloučenou vážně nejsou její silná stránka...

Myslela jsem si, jak nebudu mít volnou chvíli poté, co ostatní vylezou z postele, ale opak byl pravdou. Neděli jsme strávili úspěšným nicneděláním a až v pozdních odpoledních hodinách došlo na menší procházku po okolní krajině. Litovala jsem, že jsem nevzala fotoaparát, neboť příroda tady činí opravdu divy, jako u nás na horách. Sen každého fotografa jako já. Ale po vycházce mne čekalo ještě jedno překvapení - projížďka na čtyřkolce. A to jsem se předtím pozastavovala nad tím, co nám to stojí před domem pod tím igelitem. Inu, taková nabídka se přeci neodmítá, tak jsem se také nechala svézt. Dost to hází, překvapivě..., ale byla to legrace.

Následující dva dny před začátkem školy už nebyly naplněny ničím příliš zajímavým. Pouze jsem zjistila, že supermarket, v němž jsem prováděla inventuru, patří mé náhradní rodině, takže to vypadá, že tu budu dosti často. V překladu to znamení, že jsem poslední zbytky volna využila k vybalování zboží nebo nečinnému lelkování v uličkách mezi nakupujícími zákazníky. V takovýchto dnech se v obchodě i obědvá, ba dokonce dosti zvláštním způsobem. Jídlo se rozloží na pult jedné kasy, posedáte si okolo na pofidérních židlích a pustíte se do toho, co jste si předtím nědke v oddělení potravin vybrali.

Po takto stráveném čase jsem byla připravena na svůj přesun na internát. Docela jsem se i těšila. V půl páté se naše ubytovna otvírala, jenže Christoph se ještě musel osprchovat a oholit, aby mě následně mohl vyložit a zanechat v budově, která se přes školní týden měla státi mým domovem. Čili jsme na internát nedorazili v oněch 16:30, nýbrž až v šest hodin. Následkem toho AluStaire začala podléhat obavám, zda-li vůbec dorazím nebo ji nechám samotnou na pospas osudu, já nestihla vše vybalit, tak jsem se pak svými kufry musela zabývat ještě několik dalších týdnů.

4.září - 1.školní den
Když jsem vstoupila do haly, která má sloužit i jako šatna, pomyslela jsem si: ,,Vyzbyde na mě skříňka? Měla bych to zařídit co nejrychleji!'' Oněch skříněk je ve škole totiž umístěno pouhých šedesát, avšak veškeré mé obavy se rozplynuly v okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, že počet skříněk je vyšší než množství studentů. Dokonce jsme si mohly vybrat vlastní číslo. Pro jednou zavládlo mé ego a touha povýšit se nad Francouze, proto jsem si zvolila skříňku naprosto neprakticky, nejvýše, s číslem A1. Výškou na to sice nestačím, ale pocit mám perfektní.Co se výuky týká, studenti jsou tu tupí a hodiny nudné.


Všehno ostatní víte od AluStaire, tak se raději vrhneme na ty víkendy.

Víkend 1. - 7. a 8. září
V pátek, poté co si mě a Marine po vyučování vyzvedli, jeli jsme rovnou do obchodu, což mě ani trochu nepřekvapilo. Stejně tak málo vyvedena z míry jsem byla totožným počínáním v sobotu. Akorát ještě ráno, než jsme opustily dům tentokráte od mamky Sandrine, stihly jsme já a Marie-Charlotte vyhotovit její domácí úkoly. V matematice berou podobnou látku jako my, jen mezi čísla nepletou abecedu. A ani tak jsem jí i přes všechno vynaložené úsilí asi úplně nevysvětlila, proč se nejdříve v příkladech násobí a až poté sčítá. A angličtina? Bída mluvit. Sobota vypadá na zaběhnutý systém.

Odpoledne jsme ještě mezi prací navštívili domov důchodců, kdy má moje rodina babičku. Velmi milá paní. A sousedku má Polku, bohužel česky by nerozuměla. Mám staré lidi ráda, dobře se s nimi povídá. Jinak se opravdu nic, co by stálo za zmínku, nestalo. Za to neděle byla o dost záživnější. Dopoledne jsme si šly se Sandrine zaběhat. Pár kilometrů to rozhodně vydalo, ale řekněme, že, no, nejsem zrovna ve formě...

Když už jsem se domnívala, že celé nedělní odpoledne strávíme gaučovým sportem jako kompenzaci předchozího vyčerpání, najednou jsme se nějak rozhodly v pozdnějších hodinách vyjet na výlet:

Víkend 2. - 14. a 15 září
Ačkoli jsem tuto sobotu zase neopustila zdi marketu, rozhodně se dala označit za velmi zábavnou. Pracovala jsem totiž v oddělení masa jako pomocník mezi řezníky. Fascinující, kyž vidíte, že někde se klobásy vyrábí z OPRAVDOVÉHO masa.

V neděli mi sice byl slíben bowling, avšak nedošlo na jinou činnost než chytání lelků a menší projížďku na čtyřkolce, ze které jsem si přivezla velkou spoustu bahna na botách, v nichž jsem plánovala jít v pondělí do školy.

Víkend 3. - 21. a 22.září
Nabyla jsem dojmu, že nemá smysl o sobotách v supermarketu hovořit. Příliš nudné. V neděli jsme si dali další dávku vytrvalostního běhu, kdy jsem naštěstí už vydržela více než minule, a po obědě jsme se pustili do stěhování značného množství starých krámů z garáže. S Marie-Charlotte jsme je následně prodávaly přes internet a já dokonce v průběhu této činnosti objevila staré, řekla bych spíše historické, křeslo. Jak se mi tak zalíbilo, vyčistila jsem ho a už stojí v Sandrinině jídelně. Zapomněla bych málem zmínit své prohlášení o ženské domácnosti u mé rodiny: ,,Tohle není jen dům, je to domov.'' Ale já se tu tedy nikdy tak cítit nebudu, to si nenalhávejme, pořád se nacházím ve Francii.

Víkend 4. - 28. a 29.září

Po návratu z Pekla(http://fleur2lys.blog.cz/rubrika/peklo) zdála se sobota tentokráte na čerpací stanici ještě nudnější. Zato na neděli budu vzpomínat jako první opravdu hodně zábavný víkendový den tady. Jeli jsme na rugby:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 broukozub broukozub | 6. listopadu 2013 v 20:57 | Reagovat

Jakože moje dopisy na rozloučenou nejsou moje silná stránka? :-D (OPOVAŽ SE ŘÍCT, ŽE NEBYL MŮJ)

2 Alustaire a Neriah Alustaire a Neriah | Web | 6. listopadu 2013 v 21:43 | Reagovat

[1]: V tom dopise jsi to sama dokonce takto napsala. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama