Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Prosinec 2013

Já nechápu, já k ničemu!

30. prosince 2013 v 17:00 | AluStaire |  Deníček de France
12. prosince
Unudily jsme se dvěma hodinami francouzštiny, atmosféra zhoustla o matice, kdy, jinak poklidní, mírumilovní a hloupí, studenti slovně zaútočili na učitelku. Nelíbí se jim, jak vyučuje, jak je známkuje, jak se k nim chová. Přitom v porovnání s naším sborem na gymplu, se tady s nimi jedná jak s miminky. Plamenné promluvy a přeřvávání našich spolužáků, profesorka po téměř třiceti minutách utnula. A překvapivě jsme se k žádnému zářnému výsledku nedostali.

Po obědě - najedla jsem se paštiky s chlebem a květákem - nás Kačka zase vytáhla do nedalekého Intermarché. Nakoupila kapesníky a především bonboniéry s francouzskými motivy - nevadí, že nejsme v Paříži, hlavně domů dovezme čokoládu s Eiffelovkou! Teď tu ve studijní místnosti čekáme na zvonění, okolo nás se hrají karty. Je vtipné tyto rádoby hráče poslouchat, obzvláště jednoho, který doposud nechápe pravidla.

13. prosince
Na ZSV jsme prováděli pokusy, na laborkách z fyziky jsme zase předstírali, že něco děláme. A namísto tělocviku nás učitelka vzala připravovat náš školní stánek na Marché de Noël (Vánoční trhy), skoro třicet lidí na práci a přesto jich tam většina jen postávala.

Odpoledne jsem zjistila, kolik jsem toho zapomněla z organické chemie a poznala opravdovou krizi. To se stává, když k Vám učitelka na dějepis posadí francouzského spolužáka, který si od Vás opisuje poznámky, protože výklad nestíhá. Tohle je přesně náš Angélo. A co poslední hodina ekonomie? Prostě nebyla, hodinu jsme se tedy zdržovali na chodbě, a pak se směle vydali domů. Město Saint Flour zahalila šíleně hustá mlha, absolutně netuším, co jí způsobilo.
S Colette jsme si zaskočily na malý nákup do BIO obchůdku, nechaly zde řádnou sumu, jež ale nebyla nic v porovnání s dámou stojící před námi. Tato žena za svůj nákup biopotravin zaplatila 198 euro.

"Doma" jsem ochutnala další druh marockého chleba a mohly jsme začít s přípravou dortu, abych měla také nějaké zásluhy na zítřejší akci. Bylo povinné něco připravit. My pracovaly na čokoládové buchtě a řeknu Vám, je mi z toho smutno, vyrábím takovou dobrotu a nebudu ji moct ani ochutnat. Většina prací probíhala mýma rukama, tak si radši nedomýšlejte následky. Zázrak jsme však úspěšně upekly, nádherně voní, a zítra, již v devět, ho budu muset odevzdat. K večeři jsme si opět uvařily zeleninovou polévku, jsem zvědav, zda nás tato tradice někdy opustí.

Za mlhou tak hustou,...

...že by se dala krájet.

Stvůry

29. prosince 2013 v 17:00 | AluStaire |  Deníček de France
10. prosince
Fyzika (nuda), španělština (Neri♦ si procvičuje svůj nový hlas 'stvůry z Mordoru'), angličtina (učitelka nás zase přesadila), volná hodina (většinu jsme jí strávili s panem třídním a naším celkovým prospěchem), oběd (stál za houby), dvouhodinovka francouzštiny (radši nechávám bez komentáře).

Odpoledne jsme měli štěstí, milý chlápek, který nás hlídá v CDI (taková mírnější forma studijního odpoledne) zde dnes zůstal až do sedmi, což znamenalo, že mi tu mohli také přetrvat. Hlavně, když je v místnosti ticho, jinak si nás tento dozor vůbec nevšímá, občas si přijde pokecat, vlastně si postěžovat na svou ženu.

11. prosince
První report psaný do mého nového notesu na všechno. A taky první, který musím psát na kolenou, neboť nám opět odpadl sport a zase nás natlačili do maličké studijky. Tentokrát na nás stoly nezbyly. Všude se rozprostírá šílená zima a ráno jsme hledali autobus. Když se z rohu budovy vyvalil dav dětí a dětiček, napadlo nás dojít se podívat ke zdroji této četné populace. A hele, autobus se zoufalým autobusákem a jeho telefonem. Odpoledne jsme se opět vydaly nakupovat, tentokrát ve třech a s časovým rozvrhem, který, jak jsme později zjistily, nebylo úplně možné dodržet. (Pozn. red.: A to v něm byly rezervy!) Dneska jsem si tím vážně zlepšila náladu, získala něco nového na sebe a sehnala pár další dárků (ano, jsem opravdu zvědavá, jak to nacpeme do kufru). Nejvíce jsme naším tempem unavily Káťu, ta nás bude asi hodně dlouho proklínat, a stejně jsme všechno nestihly. Za to ve studijce jsme byly první. Internátníci se v čele s bachařkou navrátili až v půl šesté (Byli totiž v kině na Hobitovi, je mi trošku líto, že jsem nešla s nimi, ale film s pitomými puberťáky a francouzským dabingem bych si asi stejně neužila. Já si počkám na originální znění s geniálním a neopakovatelným hlasem Bena Cumberbatche v roli draka Šmaka).

Neriah se dočkala studené večeře. Jedna velice inteligentní kuchařka nandavala plněná rajčata, avšak zcela samotná, bez přílohy. Až když podala poslední rajče na evidentně poloprázdném talíři, bachařka si všimla, že něco nesedí. Následně byly v lednici objeveny těstoviny připravené k ohřátí. Naservírovala je tedy studené, že si je můžeme ohřát v mikrovlnce. Ne, děkuji.

Češi jdou pozdě

28. prosince 2013 v 17:00 | AluStaire |  Deníček de France
9. prosince
Nemohu začít pondělní report jinak než tím, že jsem přijela na vyučování pozdě. Přijela, ale tentokrát to mělo šťávu. Táhla jsem, jak Colette říká, bazar (moji tašku), v ní narvanou Neri♦inu brašnu s prádlem a utěrkami, a její kytaru. Tak mi to pomohla natahat do školy.

Stojím u skřínky, ve spěchu hledám učebnici, a najednou se přivalí Kuba a těsně po něm dorazí hlasitě pokřikujíc i Neriah. Všichni jsme se tedy dnes sešli po zvonění u skříněk. O moc jsme však nepřišli, ranní dvě hodiny španělštiny se vlekly, ale tentokrát je rozsekal španělský výraz pro domácího mazlíčka - MASCOTA.

Útěk za sluncem

27. prosince 2013 v 14:00 | AluStaire |  Deníček de France
8. prosince
Do dnešního rána jsem se probudila, jak praštěná kladivem, s šílenou bolestí hlavy. K tomu jsem se Colette přiznala a ona mi věnovala svou poslední rozpustnou tabletku. Večer jsem jí slíbila, že se spolu pustíme do vánočního věnce a trochu vyzdobíme dům. Dekorace z ukradených včerejších větví se nám podařila a já měla tu čest sundat velikonoční ozdoby. Odpoledne, poměrně pozdě, jak se ukázalo, jsme se vydaly na výlet, Colette mě vzala do hor k jednomu z lyžařských středisek v okolí. Odsud jsme ale poměrně rychle zmizely, neboť sluníčko již zalezlo za kopec. Popojely jsme tedy kousek blíž a maličko se prošly, obraly další malý stromek o jeho chlupaté výhonky, než slunce opět zhaslo.

Po návratu jsem ochutnala tu nejlepší horkou čokoládu, jakou jsem kdy měla. A již v šest (neuvěřitelně) jsme povečeřely skvělé palačinky.

Zažila jsem tu i okamžiky, jež bych si ráda pamatovala, cestu autem, pohled na nebe přecházející z růžové do žluté a chuť teplého kakaa. Jsou to opravdu jen chvilky, ale tyhle maličké zůstanou.



Dostat, co chceš

26. prosince 2013 v 17:00 | AluStaire |  Deníček de France
7. prosince
Ráno mě Colette zase nechala samotnou doma, jela na bleší trh, kde se prodávají použité předměty. Nakoupila tam knížky pro děti a také látkový ubrus, na který si vyžádala slevu, protože na něm zůstaly skvrny. Ty jsme se pokoušely po obědě odstranit, až ho vyndáme z pračky, uvidíme, zda byly naše pokusy uspěšné.

Odpoledne jsme se vydaly ukrást nějaké větve, zítra z nich snad stvoříme věnec. Poté, když jsme zjistily, že krádež šla rychleji, než se předpokládalo, navrhla mi Colette, že si můžeme zajet před kinem ještě do města podívat se po nějakých vánočních dárcích. Sice jsem se těšila na procházku, ale courání po obchodech se prostě neodmítá. Vyhlídla jsem si spoustu věcí, některé z nich už dneska koupila a objevila obchod, do kterého se musím ve středu nutně podívat. Mám pocit, že jsem o něm slyšela mluvit holky ve škole a viděla nápis sleva. To jako argumenty úplně stačí.

Film, životopisný či dokumentární, Le regard de Georges Brassens stál opravdu za zhlédnutí, vyjednala jsem si i studentskou slevu. Georges Brassens je Colettin oblíbený zpěvák, občas ho posloucháme v rádiu v kuchyni. Máme i několik jeho cédéček.

Musíme si pomáhat

25. prosince 2013 v 17:00 | AluStaire |  Deníček de France
6. prosince
Pátek jsme začaly poněkud netradičně a to sprintem. Jinak by totiž hrozilo, že nám ujede autobus. Já jsem si těsně před tím, než přijel, uvědomila, že jsme víkendová zavazadla nechaly ležet před jídelnou. Jejda.

Hned po ránu jsem se dozvěděla, že budu muset ve škole ztvrdnout až do šesti, neboť Colette zase někde lítá.
Na tělocviku jsme začali nový blok sportu, tentokrát badminton. Zjistila jsem, že mám tato hra pravidla, kterým absolutně nerozumím a že ji hraju hrozně. Zřejmě mi letité tréninky přes plot naší zahrady asi moc nepomohou. Ale Neri♦ by nepomohlo nic. A přihlásily jsme se s Neriah do divadelního kroužku.

Prožili jsme také něco na způsob třídní rady, ale uznala jsem ji za zbytečnou v okamžiku, kdy se začaly prosazovat častější hranolky k obědu i s hrozným agitačním heslem. Zbytek odpoledne jsme věnovali přípravě Marché de Noël, přihlásila jsem se na sobotu, Neri♦ na neděli.

Teď tu sedím v prázné tiché škole, slyším jen hukot světla a čekám, kdy si mě Colette přijde vyzvednout, její prozatímní zpoždění mě ještě nijak neděsí. Už jsem vidím, jak se Colette blíží ke vchodu a v tom momentu mi volá Neriah, celá vyděšená, že ve škole nechala kytaru, která se jí konečně od prázdnin vrátila. (Pozn. red.: Tak jsem hlava děravá, no, ale děkuji AluS*, že se stala na víkend jejím opatrovníkem.)

Francouzské Vánoce

24. prosince 2013 v 11:00 | AluStaire a Neriah |  Deníček de France
České vánoční tradice snad všichni známe, ale ty francouzské nám zůstávají trochu záhadou. Popravdě ani my s AluS* jsme zatím úplně neodhalily taje Vánoc země ´žabožroutů´, ale spár náznaky jsme měli tu čest se setkat. Vskutku někdy zvláštní, řeknu vám.

Výzdoba internátní jídelny, zajímavá podívaná



Ani vypínače světel neunikly

Teď jídelna školní, trochu chudá výzdoba, ne?



A v úplně poslední den se přidala i hala školy. Zbytečné.


Svítící Santa u automatu na sladkosti a stromek rovný jak pravítko po návštěvě na sporáku

TAKZVANÝ slavností oběd, stejný jako všechny ostatní

Zato ale opravdová předvánoční večeře opár dní později


S výborným dezertem - čokoládovo-pěnovo-třešňovým dortem


Tak snad máte výzdobu hezčí než obyvatelé Saint Flour, přejeme vám krásného ježíška a dobrou chuť!

Zločin a trest

23. prosince 2013 v 18:00 | AluStaire |  Deníček de France
4. prosince
Opět se středa prokázala revoluční. Ráno jsem měla obyčejnou slanou snídani! Ano, použila jsem odcizený sýr ze včera. To už jsem si mohla připadat skoro jako doma - "chleba" se sýrem. Najednou jsem z toho dostala chuť na česnekovou pomazánku… Tímto si na 22. prosince objednávám uvítací výbor (kostýmy nejsou nutné) s tácy plnými sushi, řízků a chlebů s česnekovou pomazánkou a šunkou. (Pozn. red.: Toto patřilo rodičům.)
Ráno jsme ve škole dostali nabídku na volné úterní odpoledne (až do šesti). Stačí přinést podepsaný papír a přibyde nám čas mimo ''věznici''.
Tradiční nákupní výlet se dnes uskutečnil. Označila bych ho za velmi úspěšný. Obstarala jsem i nějaké místní bonbony a Auvergňatské sušenky. Prolezly jsme snad celou nákupní zonu a já opět ji zapomněla vyfotit. Naprosto mě to odrovnalo. Puchýře se nacházejí snad na celé mé noze. Navíc jsem si musela koupit papíry na poznámky do školy, takže jsem celou cestu zpátky táhla v podpaží papírovou cihlu. (Pozn. red. Cihlu, kterou úporně nechtěla dát Neriah, aby ji nesla.)

5. prosince
Probuzení do chladného zimního rána se neobešlo bez komplikací. Z celkem tří vyhřátých dek (naučila jsem se spát tak, aby mi žádná z nich přes noc nespadla) se mi vůbec nechtělo vylézt. Naštěstí bachařka hlásí jak rozhlas, kolik času nám ještě zbývá: "deset minut!", "pět minut!", "jdeme!" Člověk nepotřebuje hodinky. Dneska nás ale vyhnala o pět minut dříve.
Ve škole jsme přečkaly dopolední vyučování, zastavily se na oběd, kde mě zase Francouzi naštvali, tentokrát množstvím chleba, který si před Vámi naberou a následně ho nesnědí, ale vyhodí.
Na chodbě, kde musíme trávit přestávky, je nehorázná zima. Sice se nám opět povedlo nasáčkovat se do knihovny, kde si nás pan dozorčí hezky odškrtnul, ale naplno otevřené dveře způsobují jemný teplotní únik.
Zjistily jsme také, že Kuba má problém s vyhláskováním vlastního příjmení. Přihlásili jsme se všichni tři na Marche de Noël pravděpodobně se konající příští víkend a na seznam nebyl schopen se sám nadiktovat. A má také kriminální sklony. Dostali jsme totiž soupis školních pravidel obsahující takové zajímavé body, moc legrační záležitost. Když se Kuba ozval, že to zveřejní na Facebooku, následovala přednáška Francouzů o tom, že je to zakázané a jaký by z toho mohl být strašný průšvih. Po té se svými argumenty začal ohánět i Kubík.
Dny se zde pomalu zkracují, stmívá se dříve. Čekala nás studijní místnost.
Asi bych radši skončila tady, ale právě po opuštění studijního vězení začala atmosféra houstnout. Po večeři jsme si vyslechli novou internátnickou regláž, týkající se především kluků. Dozvěděli jsme se, jak se k sobě chovají nehezky, malí kluci pláčou a musíme všichni sprchovat včas. Máme dokonce stanovené pořadí a kdo nepůjde a ona na to přijde, zůstane navíc dvě hodiny ve škole. A návštěvy v boxech? Nepřipadá v úvahu!
Tím situace nekončí, občas se najdou ve sprše vlasy. To pak většina holek způsobí povyk, já osobně cizí vlasy v odpadu přehlížím, i když mi to přijde strašně nechutné. Ale dnes naše nejoblíbenější ''kamarádka'' našla ve sprše přilepenou žvýkačku. To by super cirkus. A ty výhružky! "Já vám ty koje prolezu a vyházím!"
Upřímně, tuhle ženskou by neměli nechat pracovat s dětmi, či lidmi obecně. Vysloveně mi přijde jako zlý, chladný a protivný člověk. Kdybyste viděli, jak s dětmi zachází, jak na nás jenom řve, jak o klucích z intru mluví. Hlavně, že má iphone, nevím, kde na něj vzala, a hraje si s ním v jídelně, kde to sama nahlas zakázala.
Řekněte mi, do jakého světa jsem se to dostala?

Perníkový čert



Místní chalani - Perlička

22. prosince 2013 v 17:30 | Neriah |  Francouzi zblízka
♦ Úplně na samý konec jsem si, jak už je mým zvykem, nechala největší objev. Asi nejpěknějšího chalana, jakého jsem zde potkala. Slíbila jsem ho sem zařadit už v článku Rugby (http://fleur2lys.blog.cz/1311/rugby), ale dříve jsem se k tomu nedostala. Perlička s povoláním číšníka v Clermontu!


Toho dne se přede mnou vyskytl velmi vysoký přívětivý člen obsluhy restaurace v černé košili, který mě od prvního pohledu zaujal. Lehce přiléhajcí oděv nechával očím odhalit postavu hubenou, nikoliv však vyžli, se svaly tak akorát. Vyhrnuté rukávy zakrývaly takové ty krásné ruce s dluhými prsty jen po ostré lokty. Stavbě obličeje, perfektní jako celé uspořádání těla, s výraznými lícními kostmi dominovaly nádherné hluboké modré oči s odstíny mírně do šedozelena. Prostě snad dokonalost sama. A pro rýpali, kteří by se ptali, jestli měl pěkný zadek, musím říct: Ano, rozhodně měl.


Hodnocení: ******

Štěstí ve špendlíkové hlavičce

21. prosince 2013 v 17:00 | AluStaire |  Deníček de France
3. prosince
Nic, vůbec nic. Přesně takto bych mohla definovat dnešek. Nezažily jsme vůbec nic zajímavého. Můžu popsat svůj dnešní oběd - obrovské kusy mrkve s masem k vypitvání. A nebo třeba jak jsem si nahřívala záda. Tyto dny se ukázaly jako neskutečně slunečné. Škoda, že nemůžeme odejít ven a jenom se projít. To je jedna z věcí, které mi tu chybí. Většinou u nás po škole, když se meteorologické podmínky umoudří, vyrazím pěšky na nádraží, a pak jedu domů. Nejraději se procházím po mostě a fotím zámek nebo Pastýřskou stěnu. Lidé okolo mě procházejí, někteří se podiví, co že tu vlastně dělám. Nejlegračnější jsou ale momenty, kdy člověk fotí sám sebe. To je procento obyvatel, kteří jdou náhodou zrovna okolo, vždy poměrně vysoké.


Ze sbírání medů na čaj od snídaně, jsem přešla na level dva, teď kradu od oběda mazací sýry. Už mě nebaví sladké marmelády, či suché chleby, a zima, ve které se běžně pohybuji, hravě zasupluje ledničku.