Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Prosinec 2013

Francouzská ''logika''

10. prosince 2013 v 17:27 | AluStaire |  Deníček de France
27. listopadu
Středa, krátký den, obvykle se dopoledne přežije a pádíme na oběd. Vtipné mi snad přišlo jen zapisování spolužáků na doučování z matematiky. Jeden se podepsal jako Pére Noël (Otec Vánoc), jiný se převtělil do Sněhurky a sedmi trpaslíků zároveň.

Jinak by tedy nebylo o čem psát. Rozhodla jsem se tedy Vám trochu přiblížit francouzskou mentalitu (konkrétně chlapců internátníků). A proč? Neboť mě dneska nehorázně vytočili:

Každé ráno nás bachařka vyhodí z intru vždy ještě tak, abychom mohly stát venku před zamčenými dveřmi jídelny. A zde nastává problém - naši chlapci se už také houfují. Situace: První čtyři si stoupnou za sebe (u nás tomuto komplikovanému systému říkáme fronta), pak jsme dorazily já s Neri♦ a pokračovaly v zázraku jménem fronta. No a poté jsme asi úplně zmizely, neboť zbytek kluků nás zcela suverénně předběhl, natlačil se ty, kteří stáli přímo u vchodu a pár z nich na nás hodilo pohled ,,A co jako?'', čímž vznikl chumel.

Dále mě štvou svým plýtváním:
  1. máme džus - místní logická úvaha spočívá v tom, že si naleju tolik, aby na ostatní nezbylo.
  2. máme kakao - miláčci ve předu si ho naservírují plnou misku a my už z toho ždímáme poslední zbytky. Po snídani jdu odnést tác a vedle odkládacího prostoru je kyblík, kam se vylévá kakao, které z nějakého, mě neznámého, důvodu nemůžou dopít. Dnes v něm plavaly i čokoládové lupínky.

28. listopadu
Dnes mi přišel další dopis, tentokrát odpověď na moji odpověď z Česka od jedné kamarádky. K dopisu přibalila i Studentskou pečeť s hruškou výplní. Já tu holku zbožňuju!


Opět jsem procitla a pevně se rozhodla, že bych tu nechtěla být bachařem. Je to nuda, on tu jen sedí a kouká, zda neprovádíme něco jiného než je studování, nebo čumění do blba. A když náhodou jo, tak hodí židlí.

Hory uprostřed týdne

10. prosince 2013 v 17:23 | AluStaire a Neriah |  Výlety
Volné odpoledne jsme využily poměrně netradičně, v tomto krásném mrazivém, ale slunečném dni jsme si vyrazily na výlet. Už delší dobu jsme přemýšlely, že zdoláme jeden z místních kopců. Konečně na to došlo.

Původně jsme měly v plánu úplně jiný výstup, ale cesta končila zahradou jednoho z místních obyvatel. Několikrát jsme se ztratily a přehodnocovaly situaci, avšak nakonec jsme našly pěknou silničku, která nás dovedla až na úpatí cílové stanice. Překonaly jsme elektrický ohradník, což po Colettiném výcviku nebyl sebemenší problém.

Místy skoro kolmý výstup se podobal nejištěnému travnímu horolezectví. Když jsme se po sněhu a ledu vyškrábaly nahoru, otevřel se před námi nádherný obraz zimního kraje, pod kterým se pásly krávy. AluStaire se jich strašně bála a Neriah ji přesvědčovala, že je mezi námi nejen dostatečná vzdálenost, ale i plot. Poté, co jsme zdolaly "vrchol", Neriah na sluncem vyhřáté mýtince vytáhla piknik. AluS* z toho byla nadšená a překvapená. Naše malá svačina obsahovala kompot (jahodovojablečné pyré), pomerančový džus, bonbony, maličké polomáčené oplatky, pomeranč a zavařovací sklenici (od okurek) s teplým čajem. To vše servírované na piknikové utěrce.

Na prosluněném tichém místě nám bylo dobře, jako kdyby celý ten šílený svět okolo zmizel. Jen jsme tam seděly a chytaly bronz z paprsků posledního letošního sluníčka popíjejíc ''malinový šálek".


Pro návrat zpátky jsme zvolily cestu, u které jsme doufaly, že povede přímo příkrým srázem. Cha chá! Pěšina znenadání končila plotem. Pokusily jsme se sestoupit přes křoviny, což nám věnovalo nejen pěknou zacházku, ale také všechny trny, které se nacházely v okruhu padesáti metrů. Ovšem přes šlehající větve jsme zanedlouho spatřily známý obrys silnice. Dělily nás od ní už jen dva metry kolmo dolů. Tak jsme se usmyslely, že budeme pokračovat ještě kousek podél elektrického ohradníku nad srázem. Když se terén začal snižovat, poznaly jsme známé místo, kudy jsme na tento soukromí pozemek vnikly. Ve zdraví a dobré duševní kondici jsme se navrátily do civilizace. Obstaraly jsme ještě pár nákupů a s otevřenou náručí na nás čekala studijní místnost.

Pohled na Saint Flour

A hurá pryč!

Doprovod


Zima přichází s rampouchy

Cesta přes elektrický ohradník

'Sněžná' pláň

Stoupání

Nefoť a pojď!


První náznak výhledu

Ozářená AluS*

Stopy

Skoro tam

AluStaire se Saint Flour za zády

Neriah, ledový obr

Krávy, které AluS* neháněly strach

Zdolání vrcholu

...i s malým pádem

A slunce pořád hřálo

Hlavní cíl - piknik :D

AluS* tohle překvapení vážně potěšilo

Jak se Neriah dobývala do čaje v provizorní termosce

Místní chalani - Dvojčátka

9. prosince 2013 v 17:44 | Neriah |  Francouzi zblízka
Naše druhá dvojčata jsou sice dvojvaječná, ale že jsou bráškové lze poznat dobře, i učitelé si je neustále pletou. První dostal přezdívku Kytička a druhý Příjmení. Upřímně, když se jmenujete Flavien nic víc nic míň než rozkvetlou louku to nepřipomíná. A Gauthier? Vlastně to nezní ani jako jméno. Rodiče se vám pomstili, chlapci!

Kytička
Pokud bych měla označit někoho na místní poměry za inteligentního, zvolila bych právě Kytičku. Z fyzického hlediska ho nenacházím nijak zvláštním, ale ani ošklivým. Že je vysoký jako ustřelené kecky, si vynahrazuje nejspíše tmavými vlasy nagelovanými vzhůru jako ježek.

Hodnocení: ***

Příjmení
Stejně jako jeho bratr příliš nevyrostl, ale na takového mrňouse má celkem sílu, jak předvedl při tělocviku. Ovšem žádné zázraky nečekejte, zas nic zajímavého.


Hodnocení: ***

Co tím chtěl autor říci?

8. prosince 2013 v 17:40 | AluStaire |  Deníček de France
26. listopadu
Na angličtině proběhla revoluce v zasedacím pořádku, opět sedíme tak, jak chceme.
Dostala jsem dopis od kamarádky z Číny, odpovědi na něj jsem věnovala celou hodinu prznění tohoto nádherného jazyka. Krizi poznáte tak, že už i učitelka vyslovuje "the" jako "zí". Zbytek třídy se zasekl na strašně ''náročném'' poslechovém cvičení. Ano, máme spolužáky, a je jich poměrně hodně, kteří nerozumí vůbec ničemu.

O výtvarce jsem odevzdala náš fotoprojekt a decentně se nudila, zatímco Neriah s Kačkou, které obě mají hodinu volnou, se vydaly do města. Neriah musela naplnit důležité poslání, a to vyzvednout mi z obchodu povinnou četbu Andromaque. Ta se v českém překladu nachází pouze jako vydání z dob dávného minulého a navíc ještě v depozitáři Národní knihovny v Praze.

Také se musím pochlubit, že Neriah, po své úspěšné pohádce, kterou mi vyprávěla ve čtvrtek na dobrou noc, sepisuje poněkud rozsáhlejší dílo, jež má zatím u jediného čtenáře samá kladná hodnocení.
Teď už jsme konečně dofinišovaly úkol na dějepis, kde místo historických událostí probíráme dokumenty typu: co tím Tacitus myslel, aniž by kdokoliv z nich věděl, co je to za chlapa. Hlavně, že na to sepisujeme dlouhá slohová cvičení.

Neriah u rozepsané nové pohádky

Místní chalani - Děvčica a Teplí bratři

7. prosince 2013 v 18:00 | Neriah |  Francouzi zblízka
Děvčica
Děsivě bledý, obrýlený, skoro až chytře vypadající, nevýrazný, neduživý a neustále popichovaný spolužák s možná nejdivnějším pojmenováním k němu přišel ani ne tak svou zásluhou nebo vzhledem. Pro tentokrát to má na triku AluS* a váže se k tomu krátká historka - AluStaire měla dlouho problém se jmény spolužáků. Takto to dopadlo, když jsem jí oznámila nově nalezený fakt:
Neri♦: ,,Virgile a Aurelie jsou dvojčata!"
AluS*:"A ta Virgile s námi taky chodí do třídy?"
Neri♦: "To jen TEN Virgile!"
To se stává...AluStaire!

Hodnocení: **


Takzvaní ''Teplí bratři'', námi zvaní Bárta a Kučera, nedostali svá označení v podobě českých příjmení jen tak náhodou. Nápadně se totiž podobají dvěma našim bývalým spolužákům. V loňském roce tihle dva notoricky vyrušující troubové (To si neberte špatně, chlapci, nic proti vám.) seděli v lavici za mnou, stejně jako letos jejich jmenovci. Také nedávají pozor, moudrosti nepobrali a věčně nemají pomůcky, hlavně Kučera propisky. Jako by si z oka vypadli.

Bárta
Jinak zvaný Pásovec podle bandáže kolem trupu při sportovních činnostech je vysoký, rádoby namakaný koňský ksicht.

Hodnocení: **

Kučera
První, čeho si na něm všimnete krom dvou svetrů, které má přes sebe, jsou absolotně nechutně mastné vlasy, popravdě jsem na pochybách, zdyli si je někdy myje. Proporcemi obličeje dal by se přirovnat k Charlesi Montgomery Burnsovi. A díra po chybjejícím zubu v horní řadě také na dojmu nepřidává. Zkrátka krasavec, jenž byl ještě k tomu při velkých změnách ve třídě (http://fleur2lys.blog.cz/1312/pohroma-dle-predpovedi-a-emoce-jak-je-nakreslim) posazen se mnou do poslední lavice. Alespoň si můžu kreslit s vědomím, že to na mě neřekne, taky nedává pozor.


Hodnocení: *

Zmrzlá Gallifrey

6. prosince 2013 v 17:00 | AluStaire |  Deníček de France
25. listopadu
Moje tradiční pondělní zpoždění nabralo nečekaných obrátek. Povedlo se nám s Colette přijet o celých deset minut po zvonění. Bylo totiž nutné polívat horkou vodou dveře u auta, aby se nám podařilo je vůbec otevřít. Na to, že přelézám přes místo řidiče na svůj flek vedle, jsem si už zvykla. Tyto dveře, pokud nejsou zrovna zamrzlé se dají otevřít pouze pomocí francouzského TRUCku ( = slovo, které se v mluvené řeči používá tak často, jako můj táta říká slovo "hajzl". Podej mi ten hajzl, zmáčkni ten hajzl, vyndej ten hajzl, ukliď ten hajzl a tak dále.) To by k osvětlení stačilo, vraťme se k reportování.

V sobotu 23. listopadu 2013 měli zase svátek všichni příslušníci fandomu britského seriálu Doctor Who, u nás znám pod názvem Pán Času. Na televizní stanici BBC1 se totiž vysílal díl k jeho padesátému výročí. Bylo možné ho přes internet sledovat i zde, jenže hádejte, kdo v sobotu neměl internet a potažmo ani čas? Přesně ten samý člověk, který má po pravé ruce přítele, jenž mu tento díl našel a stáhnul i s českými titulkami. A dokonce se se mnou o volné/studijní hodině díval! (Poznámka redakce: AluS* to nemohla vydržet do večera!)


Toto prodloužené pokračování seriálu bylo naprosto úžasné. S geniální myslí a destrukčními sklony tvůrce Stevena Moffata, jsme se dozvěděli několik překvapujících faktů, společně s třemi doktory se zasmáli a nakonec jsme vyhráli válku proti Dálekům. Pád Galiffrey už nikdy víc.

Místní chalani - Krysa, Obočí a Pan Nesmělý

5. prosince 2013 v 17:45 | Neriah |  Francouzi zblízka
V první řadě bych zmínila skupinu, se kterou se setkáváme nejvíce - kluci ze třídy. Většina lidí, s nimiž přicházíme do kontaktu, od nás dostala ze zřejmých důvodů neveřejné přiléhavé přezdívky. Pod nimi je také budu převážně uvádět v těchto článcích. Navíc přidávám hvězdičkové hodnocení (1-5*), ovšem spíše pro porovnání jednoho s druhým.
Ještě jen pro informaci, chalani jsou tu vážně zvláštní, kupříkladu píší úhledně a někteří i zdobeně a všechno precizně barevně podtrhávají (U nás si půjčuje jednu propisku půlka třídy.). To není normální!

Krysa
Tvarem obličeje a vlastně i všeho ostatního připomíná hlodavce, konkrétně krysu, kterou mohu specifikovat jako tu z filmu Ratatouille a ke všemu se i stejně jmenuje. Tenhle kluk s čírem s námi chodí na dobrovolný středeční handbal. Vyžlička, ale dle výdrže lze soudit, že sportuje opravdu hodně. Posledně jsem objevily zajímavý fakt, připadal nám mrňavý, ale je celkem vysoký a má strašně dlouhé nohy. K nám se chová mile, minule za mě dokonce zametl třídu, když jsem měla mít službu, začínám ho mít docela ráda.
Hodnocení: ****

Obočí
Zabralo nám nějakou dobu pozorování než jsme přišli na to, co je s obličejem tohoto chlapce špatně. Dá se říci, vysoký, na krátko ostříhaný hnědovlasý kluk s brýlemi by jinak nevypadal asi nijak moc zle, avšak má jednu chybu, která má vše nasvědomí. Obočí mu roste tak nějak nesprávným směrem. Běžnému člověku se směrem od nosu zužuje, ale on to má přesně obráceně. Nad vnitřními koutky očí jej má normálně široké, čím více se vzdaluje ke spánkům, tím hustější se zdá. Kde se stala chyba?
Hodnocení: **

Pan Nesmělý
Do kamarádského tria dvou předchozích jmenovaných patří i Pan Nesmělý, první člověk, kterému jsme daly přezdívku. Milý, roztomilý klučík obdržel titul asi jediného ze třídy, jenž za něco stojí. Ačkoli absolutně nezapadá do vkusu ani jedné z nás, tenhle modrooký bloďáček si nás získal.

Hodnocení: *****

Místní chalani

5. prosince 2013 v 17:30 | Neriah |  Francouzi zblízka

Tyto články nebyly napsány za účelem někomu škodit, ublížit či ho rozlobit nebo hanit. Jedná se čistě o subjektivní hodnocení na požádání. Především pokud jde o našeho českého spolužáka, doufám, že můj názor nebude brát osobně. A komu se nelíbí, že budu hodně kritizovat, ani to nečtěte. Tak jdeme na to.

Dobrůtky

4. prosince 2013 v 18:00 | AluStaire a Neriah |  Místní kuchyně
Sladké věcičky tu mají dobré, to se musí uznat.

Čokoládová pěna z jídelny - AluStaiřina závislost

Egyptský pomerančový koláč

Čokoládový minidortík

Zmenenšená palačinka s podivným sýrem a skvělá bílková pěna s anglickým krémem

Směska z Dne východní Evropy

AluStaiřin nemilovanější croissant

Čokoládová královna a malinovník z blízkého pekařství

Takzvaný kompot neboli výborná přesnídávka

Horká čokoláda podle Neriah s everestem ze šlehačky

Čokomufin z Montpellier

Velký oběd

4. prosince 2013 v 15:00 | AluStaire |  Deníček de France
24. listopadu
Na dnešek jsme byli všichni pozváni na oběd do Neuveglise. Tento den jsem si opravdu užila a nehorázně dobře se najedla. Hostitelka, Ruska, kterou jsem poznala včera, její dcera a manžel, Francouz, připravili vítečný oběd o nekonečném počtu chodů. Zúčastnila se i Sibiřanka se svou dcerou.

Sešlo se nás tedy 9 dospělých (počítám i sebe) a čtyři děti. Pokud by Vám počty nevycházely, zapomněla jsem na octe pana hostitele, 86letého pána, jenž si sedl u stolu vedle mě a pořád se mě na něco ptal a něco mi povídal. Přišlo mě to strašně zajímavé a já si měla s kým pokecat. Je to sranda snažit se rozumět v davu mluvících a on navíc špatně slyšel. A nevěděl, že už není Česko-Slovensko, také jsem vysvětlovala rozdíl mezi Českem a Čečenskem.


Nejvíce mi zachutnaly maličké domácí koblihy, pár jsem jich dostala i na cestu. Hostitelka si všimla nemálo zřejmého faktu, že jsem jich spořádala víc než všichni ostatní. V důsledku toho jsem se vyhnula pozdní večeři, protože do rána jsme na jídlo už nepomyslela.