Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Listopadové víkendy s Neriah

14. prosince 2013 v 17:30 | Neriah |  Deníček de France
Víkend 7. 8. - 11. listopadu
Stála jsem před školou, oči mi těkaly na všechny strany a prsty u nohou začínaly umrzat. Netušila jsem, kam půjdu, kdo tam bude, co mě tam čeká, ani jak vypadá člověk, který mě má vyzvednout. Po včerejším telefonátu s, podle hlasu příjemným a srozumitelně mluvícím, mužem, jenž mě měl odvézt, mi bylo známo, že dříve než mezi čtvrt a půl šestou nemá cenu stát na parkovišti, ovšem i tak už jsem tam ¾ hodiny mrzla. Půl šestá odbila a pořád nikde nikdo. Za dalších pět minut už jsem se topila v obavách, že dnes spím za netěsnícím oknem budovy, kde trávíme dny. Avšak mé nejhorší představy byly rozbity konečně přijíždějícím autem, ze kterého na mě někdo mával. Vystoupil z něho decentně šedivějící, milý,vtipný pán, pomohl mi dát tašku do kufru a odvezl do nového domova. Tam jsem byla zlehka seznámena s uspořádáním domu, jeho obyvateli a mým vlastním pokojem s topením, které mohu svévolně regulovat. (MUHAHAHA) Během následující večeře jsem začala s pozorováním chodu domácnosti a v této činnost jsem pokračovala i po celý víkend.

Kdo by byl čekal, že do školy se vrátím už v sobotu? Já tedy rozhodně ne, ale naštěstí mě výuka nepotkala. Zúčastnil jsem se s 'tatínkem' Denisem a starší 'sestrou' Aurélií ceremonie, kde loňští maturanti obdrželi diplomy za studium. Jednou z nich byla i Aurélie a narazila jsem tu, mimo jiné, na spoustu známých tváří ze třídy. Poskončení následovalo malé pohoštění, na kterém jsme se zasekli zhruba hodinu a půl, odcházeli mezi posledními a já ještě pomáhala stěhovat židle a stoly. Na oběd jsme se vrátili domů a poté jsme s oběma sestrami vyrazily znovu do města. Jestli mě něco činí opravdu nešťastnou, tak je to rozhodně kupování bot, ale když vyrazíte se se dvěma trošku praštěnými holkami do obchodu s obuví a nic nemusíte navlékat na sebe, můžete zažít opravdu skvělou legraci, tak jako já.

V porovnání se současným počasím by mi to ani tak nepřišlo, ale tuhle neděli byla vážně zima, tak jsme zůstali doma a nahřívali se u krbu. Jelikož má moje nová rodina ve zvyku často používat citace z různých filmů, což já mimochodem také, usnesli se, že budeme na nějaké snímky koukat, ať poznám francouzské vtipy a hlášky. Strávili jsme tím skoro celý den, ale zvládly jsme u toho ještě s Aurélií (já ji spíš psychicky podporovala s očima na stopkách) uvařit marmeládu z podivného nedobrého ovoce, jehož šťáva chutná výtečně a sladce, ovšem až po přechodu přes 100°C. Zbytek se musí vyhodit, takové plýtvání. Každopádně se nám zavařenina z Podivného ovoce, jak jsem ho nazvala, povedla a já později zjistila, že ona surovina nese jméno GOIN.

11. listopadu roku 1918 skončila 1. světová válka. O 95 let později tato událost zasáhla do života blogerek Neriah a AluStaire z Fleur Deux Lys. Nešly jsme do školy, neboť byl státní svátek. Každý státní svátek by se měl zajisté řádně oslavit a jedné takové akce jsem se zúčastnila i já. Pondělního dopoledne jsme s 'rodiči' zajeli do centra naší vesničky, kde se od jedenácti hodin před pomníkem padlých konal proslov jedné z místních hlav obce následovaný předčítáním jmen ,,Mrtvých za Francii", jak všichni opakovali, a zakončený Marseillaisou. Jako už tradičně přišlo pak i menší pohoštění na radnici, na které jsme se zase zasekli ze všech nejdéle.

Dopoledním dýchánkem však náš den nekončil a po obědě jsme se vydali směr blízký vodopád. Cestou jsme nabrali naše oblíbené sousedy a po kratší procházce hájkem pod skálou, na níž stojí překrásný leč soukromý hrad, jsme se ocitli u pohádkového jezírka naplňovaného křišťovým vodopádem. Připadala jsem si jako v tom filmu, jehož název si zrovna nepamatuji. Úžasný pocit. Výlet po okolí ale pokračoval, seznámila jsem se tedy s místní přírodou a kravami, kterých tu máme víc než obyvatel. Když jsme se důkladně nadýchali čerstvého vzduchu, zastavili jsme se ještě u oněch známých na kávu, při níž mi bylo oznámeno, že se vlastně vyplatím, když jsem nechtěla ani čaj, ani capuccino, ani sušenku.

Víkend 8. 15.-17. listopadu
V pátek napadlo sněhu, že jsme se přes něj museli brodit, trochu nezvyk na listopad. Vyzvednout mě měl dědeček, kterého jsem zahlédla jednou a vůbec neměla tušení, jaké má asi auto. Před budovou školy stála dvě, do prvního, bílého, nastoupila AluStaire a já zůstala stát a koukat. Chvíli jsem čekala a samozřejmě by vtip nebyl vtipem, kdyby to druhé auto nečekalo na mě. Naštěstí jsme se ale za chvíli poznali a byla jsem odvezena do domečku. Nacházela jsem se tam sama, neboť jsem přijela jako první, tak jsem se zkusila pustit do úkolů nahřívajíc si zád u krbu, avšak všechny mé práce do školy skončili koukáním na poslední díl jednoho seriálu. A pak už se pomalu začali objevovat ostatní členové domácnosti.
Sobotního rána jsem se rozhodla vyřídit korespondenci a vyždímala ze sebe osm dopisů. Zabralo mi to celé dopoledne až do dvou hodin a po obědě jsem se opět vrhla na práci, hlavně do školy a také na blog. Aurélie se odpoledne chtěla vypravit do bazénu a mě vzít s sebou, ale už jsem měla jiný plán na večer, tak jsem musela svou účast na poslední chvíli odvolat, abych mola s AluS* do kina na Thora - Temný svět (http://fleur2lys.blog.cz/1311/ve-znameni-blesku). Nečekaně k nám ale přišla i návštěva na večeři a dokonce počkali s jídlem až se vrátím z představení. Zase s těmi stejnými sousedy jsme si tentokrát u nás dali masové fondue.

Předchozí den mě asi tak zmohl, že jsem spala, jako když mě do vody hodí, což bylo příčinou nedělní ranní pohromy. Pohromy tedy jen pro mě, ostatním to divné nepřišlo. Probudila jsem se až v půl jedenácté! To se mi normálně nestává, když nejsem doma, mám potřebu být vzhůru dříve než ostatní. Takto jsem tedy zabila půl dne a plynule se přesunula k obědu, kdy jsme měli výtečné lasagne s lososem. A v plýtvání časem jsem pokračovala až do večera.

Víkend 9. 23.-24. listopadu
Mohla pro mě přijet čtyři různá auta: červené Auréliino, azurové tatínkovo, stříbrné dědečkovo nebo zelené maminčino. Nejméně pravděpodobné se mi zdálo to domodra, neboť Denisovi by cesta sem trvala zhruba ještě hodinu. Aurélie byla asi na trase domů z Clermontu a maminka v práci. Nejvíc v úvahu přicházel dědeček. Avšak opravdu jsem netušila, kdože to bude. Alustaire už byla dávno vyzvednuta, ale ještě se se svou paní pohybovala v okolí. Viděla jsem je nosit talíře ze školy (http://fleur2lys.blog.cz/1312/svatek-vychodni-evropy) a pomohla Colette otevřít kufr, tak jsem se s nimi ten den potkala podruhé. A když už mi po ¾ hodině úspěšně zmrzly prsty, nos a brada, objevilo se konečně auto pro mě a překvapivě ono nejméně očekávané modré. S radostí jsem nastoupila k Denisovi do vozu a zamávala madame a AluS*, které právě také odjížděli od školy. Ještě jsme se rychle stavili v Carrefouru a koho nepotkáme u čerpací stanice?! Colette v jejím ,,ferrari'', jak prohlásil můj hostitelský taťka se smíchem. Už jen koupit chleba a hurá domů ke krbu.

Sobotu jsem opět celou zasvětila škole. Takovou horu úkolů jsme měli, že jsem si po jejich dokončení připadala jako einstein. O s vém počínání jsem po celý den pravidelně informovala AluStaire pomocí SMS z internetu, tak zahlcený telefon asi nikdy neměla. Když jsem tak pilně všechnu oficiální práci dokončila, neděle se nestala dnem odpočinku, nýbrž další práce. Ani netušíte kolik starostí dá živit tenhle blog. Také že jsem měla chuť zalézt do postele a spát jak nemluvně, ale ještě večer mě čekal jeden úkol ke splnění - stáhnout AluS* poslední, online vysílaný, díl Doktora Who. Naštěstí po několika desítkách minut jsem mohla s klidným svědomím usnout. (DW - http://fleur2lys.blog.cz/1312/zmrzla-gallifrey)

Víkend 10. 30. listopadu - 1. prosince

Po mém skvělém dopoledním pracovním výkonu jsme naobědvaní vyrazili všichni společně (až na Dominique, která byla v práci jako každou sobotu) do nákupní zóny pro jídlo, boty a vůbec všechno možné. Zase to byla legrace, stejně jako v neděli, kdy už od samého rána jsme s Denisem prováděli skopičiny jako války propisek nebo nálety kolíčků na prádlo. Navíc oba dny byly završeny zajímavou večeří. V sobotu mě potěšili dva plné talíře rajské polévky a neděli ozvláštnila směs zeleniny a krevet ve škebli. Taky mi byli přitom přislíbeni hlemýždi na příští týden, tak se nechme překvapit.

11. listopadu

Hrad na skále

Slunečná řeka

V celé své majestátnosti

K vodopádu

Pěšinka

Občasné mechová úchylka

Pohádkové jezírko

Samotný vodopád

Šplíchání mezi kameny

Krása!

Ostrůvek

Proud zblízky

Posedlost mechy pokračuje

...stejně jako naše cesta
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama