Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Musíme si pomáhat

25. prosince 2013 v 17:00 | AluStaire |  Deníček de France
6. prosince
Pátek jsme začaly poněkud netradičně a to sprintem. Jinak by totiž hrozilo, že nám ujede autobus. Já jsem si těsně před tím, než přijel, uvědomila, že jsme víkendová zavazadla nechaly ležet před jídelnou. Jejda.

Hned po ránu jsem se dozvěděla, že budu muset ve škole ztvrdnout až do šesti, neboť Colette zase někde lítá.
Na tělocviku jsme začali nový blok sportu, tentokrát badminton. Zjistila jsem, že mám tato hra pravidla, kterým absolutně nerozumím a že ji hraju hrozně. Zřejmě mi letité tréninky přes plot naší zahrady asi moc nepomohou. Ale Neri♦ by nepomohlo nic. A přihlásily jsme se s Neriah do divadelního kroužku.

Prožili jsme také něco na způsob třídní rady, ale uznala jsem ji za zbytečnou v okamžiku, kdy se začaly prosazovat častější hranolky k obědu i s hrozným agitačním heslem. Zbytek odpoledne jsme věnovali přípravě Marché de Noël, přihlásila jsem se na sobotu, Neri♦ na neděli.

Teď tu sedím v prázné tiché škole, slyším jen hukot světla a čekám, kdy si mě Colette přijde vyzvednout, její prozatímní zpoždění mě ještě nijak neděsí. Už jsem vidím, jak se Colette blíží ke vchodu a v tom momentu mi volá Neriah, celá vyděšená, že ve škole nechala kytaru, která se jí konečně od prázdnin vrátila. (Pozn. red.: Tak jsem hlava děravá, no, ale děkuji AluS*, že se stala na víkend jejím opatrovníkem.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama