Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Leden 2014

Otravná

31. ledna 2014 v 17:06 | AluStaire |  Deníček de France
20. ledna
Dnes jsem sundavala sníh z auta holýma rukama, to byl také můj dnešní důvod, proč jsem přijela pozdě. U vchodu mě načapala naše angažovaná sekretářka a namísto, aby mě pozdravila, mě seřvala a donutila se vrátit k hlavnímu vchodu a zavřít ho za sebou. V životě jsem ty dveře neviděla zavřené.

Trojitá dávka španělštiny spolu s dějepisem mě pro dnešek naprosto odrovnaly. Následovala už jen písemka z matiky, která se nedala stihnout. Zítra plánuju otočit školu vzhůru nohama, neboť jsem někde zapomněla svůj krásný chlupatý penál.

21. ledna
Ráno jsme sice zase s autobusem měli menší zpoždění, ale i přesto jsem drze vlezla do kabinetu a požádala učitelku, která tam náhodou seděla, jestli by mě nepustila do knihovny, že jsem tam včera asi nechala penál. A hle, ležel tam zamčen na stole připraven k uklizení.

Do kabinetu jsem vlezla tento den ještě třikrát, hledala jsem neúspěšně našeho třídního, kvůli odevzdání nějakých papírů. Jednou mi byla vražena svačina a asi jsem i probudila našeho kuchaře, který zde ukrytý spal. Se sarkastickým úsměvem na tváři mi to u večeře předhodil.

Po dnešní výtvarce mě asi začnou nesnášet další lidé, nejen maturanti, kteří si v tomto týdnu zkoušejí maturity nanečisto a jsou z toho značně vykolejení, ale i spolužačky. Ale noták, máchat štětcem po papíru umí i trouba. :) (AluS* byla pochválena učitelkou výtvarné výchovy za to, jak drží štětec a další spolužačka byla podle jejího příkladu poučována.) Po hodině jsem našla Kačku, jež dopisovala test z angličtiny, a spolu jsme se vydaly pěšky dolů do studijky. Volné* úterky se mi začínají líbit.

* Volné, pouze od konce školy, pro mě od 16:45, až do 18:00.

AluStaiřin zaviděníhodný výtvor

Z cesty k intru

Krásné počasí, ikdyž mrazivé

Sluníčko už zapadalo

Proslov pana starosty a Jak AluStaire umrzla

30. ledna 2014 v 16:37 | AluStaire |  Deníček de France

19. ledna
V neděli se mi konečně podařilo řádně se vyspat. Dopoledne jsme se Colette účastnily novoročního projevu starosty vesničky Villedieu, městskou verzi této tradice jsme zmeškaly. Pan řídící je postarší pán, který dokázal pouze předčítat z papíru. Bohužel se zná s mojí domácí osobně, takže i já jsem absolvovala "muckmuck" pozdrav. Po dokončení jeho řeči se přineslo občerstvení, nejvíc jsem ujídala zákusek, jež se nápadně podobal pizze. Když jsme konečně pozdravily všechny sousedy, vydaly jsme se zpátky domů na oběd. Na cestu dlouhou ani ne tři minuty jsme musely vytáhnout naše autíčko, neboť od rána poměrně hustě sněžilo. K obědu nám Colette připravila steak, tentokrát více propečený, protože k nám domů pořád někdo telefonuje.

PoO, protože jsme tentokrát nebyli zahrnuti domácími úkoly a Colette viděla, že na mě leze nedělní deprese dřív než bylo obvyklé, mě donutila spolupracovat na jablečném dortu. Vyklubala se z toho zábava a jsem jí za to moc vděčná. Když do hodiny nedorazili pozvaní sousedé, vrhly jsme se na něj samy.


Večer však přišlo překvapení, celý den jsem cítila pocit zimy, ale to je u mě obvyklé. Ale nakonec z Colette vylezlo, že nefunguje topení ani horká voda. Postup, jak se osprchovat, byl tedy poněkud ztížen. Dostala jsem uvařenou vodu v konvi a tu jsem ředila studenou, která tekla z kohoutku. Takto jsem se rozhodla si umýt pouze hlavu, když už tak málo vlažná voda došla, musela jsem použít tu, které byla k dispozici. A pak jsem asi zmrzla. Když jsem rozmrzla, zkoukly jsme spolu další animovaný film a já šla spát.

Tak trochu podivné

29. ledna 2014 v 21:11 | AluStaire |  Deníček de France

16. ledna
Čtvrtek, já myslela, že se ho dneska v noci nedočkám. Zřejmě se mi povedlo to včera na sportu přehnat, neboť jsem se třikrát vzbudila bolestí svalů, kostí i kloubů a nemohla znovu usnout ani se pohnout.

Jinak se nám nic nestalo, písemka z francouzštiny a dvě hodiny matiky, k obědu byly svlékací párky. Na volné hodině před angličtinou nastala revoluce, byli jsme násilně přesunuti do třídy terminál a hlídal nás dozor. Po náhlém a nečekaném testu z angličtiny jsme se Neriah odebraly na poslední výprodejovou výpravu do Yves Rocher.

17. ledna
Den začal jako každý jiný, SVT a písemkou z fyziky, avšak dnes namísto tělocviku nás učitelka sice dotáhla do tělocvičny, ale na trénink hráčů toho podivného sportu. Po zápase nám jeden z organizátorů domluvil menši autogramiádu se sportovci na plakát, který jsme dostali.

Odpoledne si pro mě přijela Colette a jely jsme do budovy asociace, kde se končil další svátek, tentokrát na téma Maroko. Ochutnala jsem poslední marocké dortíky a pomáhala odklidit nádobí. Za odměnu jsme dostaly speciální vařené marocké jídlo s sebou domů na večeři. Zjistila jsem, že nemám ráda sardinky.

18. ledna
Celé dopoledne Colette protelefonovala, netuším, kolik přesně hovorů mě zdrželo od výletu do nákupní zony, kde jsem si vyhlédla kalhoty. Ty tedy stejně nemám, ať už vinou ceny, materiálu, nebo jen divného tvarování mých nohou. Netuším. K obědu, protože nestihla rozmrazit maso, tak byla podávána skoro čočka s rýží. Prapodivná toť kombinace, za to však nadmíru ucházející.


Ještě předtím jsme ovšem měly návštěvu. Kamarádka Vanille, nejstarší Colettiny vnučky, se nám po nějaké dlouhé době navrátila na chvíli domů ze studování, tak jsme si trochu pokecaly. Večer už mi přišlo podezřelé, že ve sprše neteče dostatečně teplá voda, vyústění však přišlo až zítra.

Novinky k neuvěření

28. ledna 2014 v 18:22 | AluStaire |  Deníček de France
13. ledna
Jako každé pondělí Vám sdělím, jaké zpoždění jsem dnes měla - žádné, dokonce jsem byla ve škole dřív jak Neri♦. Tím jsem ovšem počet zajímavých zpráv zcela vyčerpala.


Zábavnou hodinou bych označila angličtinu. Aneb jak to dopadá, když k tabuli pošlete naprostého hňupa: Namísto ',live by him self'' dokázal vytvořit slovní spojení ,,leave in self''.

14. ledna
Konečně jsme se prokousali hodinami jako je fyzika (laborky, při nichž začalo sněžit), špánina a anglina. Nyní mám to štěstí sedět s kručícím břichem na hlídaném studování. A asi ještě dlouho budu…

Odpoledne jsem strávila francouzštinou a výtvarnou, která mě zase jednou bavila. Učitelka byla opět naprosto odvařená, tentokrát z toho, jak držím štětec! Také je dnešní úterý legendární tím, že máme konečně vycházky. Holky sice mají volno skoro o dvě hodiny delší, ale i tak má symbolická hodinka stačila k uspokojivému dojmu.

15. ledna
Ráno jsem doufala, že nám tělocvik odpadne, nestalo se a navíc nás pan Pierre nechal řádně trpět. Připletli jsme se (nikoli náhodou) k testování sportovních výkonů opravdových hráčů handbalu - měření rychlosti, vytrvalosti a posilování. Tato kombinace mě na další tři dny úplně odrovnala. Také se nám v tělocvičně několikrát spustil požární poplach.

Nákupy, ty nepočkají. Na naši zonu jsme nakonec zaútočily všechny tři. Zaútočily doslova a naše peněženky trpěly. Za to jsme dosáhly pocitů velice povznášejících.

Zajímavost - Na intru nás dnes večer přebývalo pouze šest.

Vánoční nostalgie

27. ledna 2014 v 18:37 | Neriah |  Dnešní look
Vánocům už sice dávno odzvonilo, ale co takhle si na ně jěště jednou opravdu naposledy zavzpomínat? Tohle sváteční líčení bylo inspirované novými modrými šaty a hlavně mým překrásným bílým stromečkem.





Návštěva za všechny peníze

27. ledna 2014 v 18:26 | AluStaire |  Deníček de France

11. ledna
Už jsme měly oběd připravený a víkendová návštěva nikde, přijeli až k druhé hodině a překvapení se mi nevyhnulo. Přijel jen synáček se svým synáčkem. Tuhle kombinaci snad přežiji ve zdraví. K obědu jsme měli salát a návštěva přivezla ústřice, že je v nich hodně jodu. Ani tento argument mě nepřesvědčil, abych některou ochutnala. Jedli je zřejmě živé, protože jim z misky s vodou jedna utekla. Posezení u stolu jsme dokončili vařenou mrkví a bramborami, vše ve slupce. Odpoledne jsem poslouchala rozhovory Colette s synem o zdravé stravě, o bio-nebio výrobcích z Carrefouru, o tom, jaká jsou antibiotika zlo a podobně. Tak jsem se chvílemi vytratila k sobě.

K večeři jsme měli rybu s rýží a naprosto úžasnou omáčkou, o kterou se postarala návštěva. ''Malý'' Malcolm si ještě vykručel palačinky, když pak ale na ně mělo dojít, ohlásil Colette, že už nemá hlad, ale že je má udělat zítra ráno.

12. ledna
Ráno jsme začali s palačinkami, které, díky mléku z rýže, chutnaly poněkud divně. Během dne jsem se připletla k několika hádkám mezi Colette a synátorem, hádkám o pro mě o naprostých blbostech jako je knížka citátů a rad o vašem nitru, kterou si s sebou přivezl.


Odpoledne jsme se vypravili s návštěvou na návštěvu, nedaleko nás bydlí totiž i Colletina dcera, jeho sestra. Bylo to trochu povinné, ale s výbornou buchtou.


Když už jsme se konečně dostali domů, chlapci, kterým jsme již zamávaly, se navrátili kvůli chybějícímu zapalovači. Jak v autě zjistil, že nemá zapalovač?



Večer jsme strávily u Colletina staronového počítače a koukaly na animovaný film.

Chci vidět, jak to dokážeš!

25. ledna 2014 v 17:39 | AluStaire |  Deníček de France

9. ledna
Označila bych dnešek za den, kdy jsem ráda, že už je po něm. Bohužel se tak ještě nestalo. Sedím v učební místnosti a musím koukat na bachařku, od které jsem dnes dostala világoš. Nemůžu za to, že neumím sedět na židli jako normální člověk.

Ovšem drama se nám ani dnes nevyhlo. Autobus plný zlých dětí odjel, aniž bych zaznamenala, že s námi není Kuba. Prostě, když naše ředitelka vesmíru řekne, že jsou v autobuse všichni, tak ji každý poslouchá. Chlapci se nakonec okolo šesté podařilo dostat za zbytkem internátníků.

10. ledna
Dnes jsem měla strach o svoji budoucí existenci, neboť, když jsem se dovolala Colette, zněla hrozně nemocně a já se bála, co budu dělat, když jí nebude dobře. Naštěstí v pátek po škole, kde se konaly rodičovské schůzky, s mírným zpožděním dorazila. Zvládly jsme nějaké malé nákupy a jely domů. Zde mi oznámila, že má na víkend přijet její syn z Montranaud a celá jeho famílie. Z tohoto jsem byla samozřejmě hrozně otrávená. Jestli někoho nemám ráda, tak je to kudrnatý vnouček, jenž jí posledně ukradl peníze.


Uvařily jsme si čajík a předaly dárečky. Největší radost měla asi z hrnečku a z týdenního kalendáře a také cukroví. Hrnek si hned vystavila na viditelné místo a do agendy si přepsala rozvrh "prací" na leden. Já jsem od ní dostala akvarelové barvy a štětce s omluvou, že když byla nemocná nic lepšího nenašla, ale že prý, když narazí na něco kvalitního a pěkného, že mi to dodá později. Také se mi pochlubila, že dostala staronový počítač, na kterém má přetažené všechny fotky a filmy a že se v příštím týdnu zařídí i WIFINA. To jsem na ni opravdu zvědavá.

Přesné jako hodinky

24. ledna 2014 v 21:43 | AluStaire |  Deníček de France
7. ledna
Den s cestovní horečkou. Výpravu jsem zahájila zhruba v 8:15, kdy dorazilo auto s Neriah. Do mého-našeho kufru nacpala většinu věcí, které si plánovala vzít s sebou, do tíhového limitu jsme se vešly, místo navíc by ale nebývalo na škodu.

Cesta autem trvala asi dvě hodiny, v Praze jsme se sešli všichni čtyři a vzdušnou čarou jsme opět společně překonali oněch 1500 km. Již na letišti si nás našel odvoz do Saint Flour. Vyhlídkovou tříhodinovou jízdu po dálnicích jsem už nevnímala, usnula jsem. Dorazili jsme k intru, zde nás pan řidič vyložil a my dostali výsadu - mohli jsme se jít rovnou znovu ubytovat do kójí. Jenže na to se musíte nejdřív dostat do skříně a k tomu je třeba klíč. Oba ztracené, Kačky i Neri♦, se nakonec podařilo zdárně dohledat.

8. ledna
Po škole jsme všechny tři obměnily zaběhlý program a s bachařkou a zbytkem kluků z intru jsme vyrazily na bowling. Odpoledne to bylo skvělé. Sice jsem hru úplně čistě a spravedlivě prohrála - na to si člověk časem zvykne - ale za to první kolo šipek se mi podařilo vyhrát. Druhé už ne tolik.


Zhruba v půl čtvrté jsme se oddělily od skupiny a dostaly rozchod ve starém městě, hlavně my s Kačkou jsme zamířily k prvnímu výprodeji. Díky tomu jsme málem přišly pozdě do studovny, ale naše přesná dochvilnost by zasloužila medaili.

Jak nás Ježíšek zabalil a poslal zpátky

22. ledna 2014 v 17:40 | Neriah |  Deníček de France
Letos jsem chtěla ty nejkásnější Vánoce ze všech, nejspíš to byla pohnutka způsobená dlouhým pobytem mimo domov, protože dříve jsem tyto svátky neměla ani ráda, ale tentokrát jsem se opravdu těšila. Ať už příčina vznikla kdekoli, snažila jsem se vše udělat perfektní. Nevím, jestli se mi to povedlo, ale nádherný pocit, který ve mně zůstane nastálo, mám.

Přijeli jsme pouhé dva dny před Štědrým večerem, tudíž pečení cukroví, vánočky nebo štoly jsme se nezůčastnili, ani výzdoba na nás se svým rozvěšováním nepočkala, ale jedna milá povinnost pro mě doma byla - stromeček. A jelikož jsem mamince její slaměné ozdoby vloni pohanila, měla jsem jsem za úkol pro letos vybrat nové. Barvou mého srdce se stala bílá, ovšem co by to bylo za Neri♦in nápad, kbyby se dal snadno realizovat. Sněhové koule a hvězdy prostě nebyly k sehnání. Tedy alespoň u nás ne, ne za rozumnou cenu. Avšak 'velkoměsto' Saint Flour v tomto ohledu překvapilo. V Carrefouru jsem objevila krásné běloučké ozdoby, přesně takové, jaké jsem si přála, dokonce i s hvězdou místo špičky. Mé dětské sny se začaly plnit. Neodolala jsem ji a koupila je, jenže obtíž vyšla záhy na světlo - doprava domů. Muselo to být ve velkém zavazadle do letadla, ale taková křehká věc snadno přijde k úhoně. Zabalila jsem je však naštěstí tak dobře, že všechny se mnou docestovaly v pořádku a já mohla mít překrásný stromek.

Prožili jsme, myslím, štědrý Štědrý den, pohodové svátky a veselého Silvestra (já s kamarády překvapivě bez kapky alkoholu), viděli jsme rodinu, přátele, spolužáky a už podruhé nadešel čas se vrátit. Vrátit se do hlubin pekelných...

Tak to je moje dílo!
V celé své kráse

Sněžná ozdůbka

Hvězda navrchu - můj dětský sen

Prosincové víkendy s Neriah

21. ledna 2014 v 18:13 | Neriah |  Deníček de France
Víkend 11., Neděle 8. prosince
Měsíc prosinec mi hned za začátku přinesl jednu zajímavou zkušenost - pojídání šneků. Zajisté vás nepadá otázka: Jak to chutná? Má odpověď je však prostá: Nijak. Není to ani dobré ani špatné, skoro bez chuti, konzistenci si asi umíte představit. Při pohledu se víc bojíte, jestli vás ta ulita nekousne. Celkově to ale docela šlo. Po takovémto psychicky náročném nedělmín obědě bylo nutno nadýchat se trochy čerstvého vzduchu, takže jsme se spolu se sousedy-oblíbenci vydali opět na malou procházku po okolí, které se záhy změnilo v bitevní pole. Jelikož napadlo trochu sněhu, zanedlouho začaly kolem létat bílé granáty. Bohužel má armáda byla lehce v nevýhodě, protože se skládala pouze z jediného člověka - mě. Na druhé straně bojiště stál tatínek Denis, ne zlý, ale zlomyslný soused Jean-Luc a poté se k nim přidal i přátelský klučina Quentin. Tak to vypadá, když dva dospělí chlapi ucítí příležitost být zase dětmi. Jen u Quentina jsem si za to asi mohla sama, ale kdo by čekal, že když někoho trefíte, bude vám to chtít vrátit. Ten nakonec vydržel válčit nejdéle, ale jelikož se umím skvěle vyhýbat, poslední střelou jsem vyhrála já.

Víkend 12., 14.-15. prosince
Když jsme v sobotu jeli odpoledne do města, měla jsem si říci, co vše potřebuji na mou polévku pro Marché de Noel. Nakonec se však zjistilo, že vše máme doma, takže jsem se mohla večer vrhnout na mou čočkovku. Vařit docel umím, ale nikdy se mi nějak nenaskytla příležitost dělat zrovna tuhle polévku. Na první pokus ovšem dopadla nad očekávání dobře. U nás by jí sice asi něco chybělo, ale tady jsem dostala velkou pochvalu a v neděli jsem si to cupitala s mojí obří mísou na vánoční trhy.


Po chvíli nošení vody a přípravy kávy, mě nakonec převelili jako záskok k výrobě palačinek a když zjistili, že mi to vlastně docela jde, už jsem se odtamtud nedostala. Navíc to pro mě byla ideální práce, moc mě to bavilo a dá se říci, že jsem se stala mistrem tvorby francouzských palačinek. Když si mě odpoledne rodinka vyzvedávala, ani se mi nechtělo opustit palačinkovátor. Doma jsem ale hodila vyprat všechno oblečení zamazané od těsta, padla jsem do postele a usnula jako špalek. Zdály se mi krásné sny o palačinkách, z nichž jsem za celý den strávený u nich snědla pouze jednu jedinou, pokaženou.

(Marché de Noel - http://fleur2lys.blog.cz/1401/marche-de-noel)

Víkend 13., 21.-22. prosince

Celý týden už jsem se všichni nemohly dočkat, až pojedeme domů. V sobotu jsem se proto vrhla na znovuzabalení kufru tak, aby se vešel do váhového limitu. Nálada návratu dávno vládla, ani dospat jsme nemohli, tak brzké ranní vstávání nepředstavovalo nejmenší problém, budík by nebýval potřeba. S mírnými překážkami jsme cestu zvládli a štastní se ocitli doma.

(Návrat - http://fleur2lys.blog.cz/1401/divoka-cesta-aneb-domov-je-tam-kam-se-muzes-vratit)