Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Prosincové víkendy s Neriah

21. ledna 2014 v 18:13 | Neriah |  Deníček de France
Víkend 11., Neděle 8. prosince
Měsíc prosinec mi hned za začátku přinesl jednu zajímavou zkušenost - pojídání šneků. Zajisté vás nepadá otázka: Jak to chutná? Má odpověď je však prostá: Nijak. Není to ani dobré ani špatné, skoro bez chuti, konzistenci si asi umíte představit. Při pohledu se víc bojíte, jestli vás ta ulita nekousne. Celkově to ale docela šlo. Po takovémto psychicky náročném nedělmín obědě bylo nutno nadýchat se trochy čerstvého vzduchu, takže jsme se spolu se sousedy-oblíbenci vydali opět na malou procházku po okolí, které se záhy změnilo v bitevní pole. Jelikož napadlo trochu sněhu, zanedlouho začaly kolem létat bílé granáty. Bohužel má armáda byla lehce v nevýhodě, protože se skládala pouze z jediného člověka - mě. Na druhé straně bojiště stál tatínek Denis, ne zlý, ale zlomyslný soused Jean-Luc a poté se k nim přidal i přátelský klučina Quentin. Tak to vypadá, když dva dospělí chlapi ucítí příležitost být zase dětmi. Jen u Quentina jsem si za to asi mohla sama, ale kdo by čekal, že když někoho trefíte, bude vám to chtít vrátit. Ten nakonec vydržel válčit nejdéle, ale jelikož se umím skvěle vyhýbat, poslední střelou jsem vyhrála já.

Víkend 12., 14.-15. prosince
Když jsme v sobotu jeli odpoledne do města, měla jsem si říci, co vše potřebuji na mou polévku pro Marché de Noel. Nakonec se však zjistilo, že vše máme doma, takže jsem se mohla večer vrhnout na mou čočkovku. Vařit docel umím, ale nikdy se mi nějak nenaskytla příležitost dělat zrovna tuhle polévku. Na první pokus ovšem dopadla nad očekávání dobře. U nás by jí sice asi něco chybělo, ale tady jsem dostala velkou pochvalu a v neděli jsem si to cupitala s mojí obří mísou na vánoční trhy.


Po chvíli nošení vody a přípravy kávy, mě nakonec převelili jako záskok k výrobě palačinek a když zjistili, že mi to vlastně docela jde, už jsem se odtamtud nedostala. Navíc to pro mě byla ideální práce, moc mě to bavilo a dá se říci, že jsem se stala mistrem tvorby francouzských palačinek. Když si mě odpoledne rodinka vyzvedávala, ani se mi nechtělo opustit palačinkovátor. Doma jsem ale hodila vyprat všechno oblečení zamazané od těsta, padla jsem do postele a usnula jako špalek. Zdály se mi krásné sny o palačinkách, z nichž jsem za celý den strávený u nich snědla pouze jednu jedinou, pokaženou.

(Marché de Noel - http://fleur2lys.blog.cz/1401/marche-de-noel)

Víkend 13., 21.-22. prosince

Celý týden už jsem se všichni nemohly dočkat, až pojedeme domů. V sobotu jsem se proto vrhla na znovuzabalení kufru tak, aby se vešel do váhového limitu. Nálada návratu dávno vládla, ani dospat jsme nemohli, tak brzké ranní vstávání nepředstavovalo nejmenší problém, budík by nebýval potřeba. S mírnými překážkami jsme cestu zvládli a štastní se ocitli doma.

(Návrat - http://fleur2lys.blog.cz/1401/divoka-cesta-aneb-domov-je-tam-kam-se-muzes-vratit)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama