Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Plácání ve sněhu

14. února 2014 v 16:36 | AluStaire |  Deníček de France
29. ledna
Protože trenér handbalu, pan Pierre, odjel kamsi do daleka, první dvě hodiny jsme strávili "studováním", poté jsme přežili dějepis a matiku a teď mohlo dojít na dobrodružství. Shromáždili jsme se všichni před internátem, já, Kačka, hodnější bachařka a pár chlapců, a mávali na autobus, který nám ujel. Naštěstí to nebyl náš autobus. Po pár minutách po odjezdu nám volá druhá bachařka, že jsme jednoho chlapce zapomněli. Tak nám nezbylo nic jiného než počkat, až ho ona přiveze autem.

Na místě jsme se sešli s naším instruktorem a spolu s ním a bachařem, jehož jsme nabrali cestou, jsme si vyzkoušeli sněžnice a hůlky. Když byl každý řádně vybaven, vydali jsme se do prvního zasněženého kopce. Celou cestu nás doprovázel bachařův pes Bayley.

Nejprve jsme stoupali, poté jsme přešli na cestu zcela rovnou, tohle mi asi vyhovovalo nejvíc. Ale ve chvíli, kdy došlo na opravdové stoupání, jsem měla co dělat, abych udržela tempo. Čím více se blížil konec naší výpravy, tím více chlapců odpadávalo, vymýšleli si různé příznaky, jen abychom zastavili. Samotná bachařka se divila, že má lepší kondici než většina přihlouplé mužské části mladé francouzské generace. Zajímavé se mi zdá, že si chlapci stěžovali, jak už nemůžou a přitom, když jsem se dostala před ně, energie měli tolik, že po mě házeli sněhové koule. Když to se mnou ani po pěti, šesti pokusech nehnulo, zanechali toho.


V autobuse cestou zpátky jsme dostali i svačinku a celí vyčerpaní se navrátili na internát. Kačka se zeptala bachařky, zda bychom si mohly odběhnout, ale podle mě se zeptala tak nešikovně, že ji poslala do háje. Nakonec nás všechny poslala se převléknout do suchého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama