Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Ztráty a ztracení

5. února 2014 v 16:15 | AluStaire |  Deníček de France

25. ledna
Dnes jsem se řádně vyspala, na odpoledne nám Colette domluvila návštěvu a mám dojem,že jsem nic extra neprováděla. K obědu, to jsem netušila, protože jsem byla celou dobu zalezlá u sebe v pokojíčku, se pokoušela o český recept - vepřo, knedlo, zelo. Dolů jsem slezla až totálně hladová v půl druhé. Zde jsem se dozvěděla, o co se to Colette pokouší a také, že jí nefunguje plynový sporák a musí tedy improvizovat. Jídlo, zejména knedlíky, jsem ji musela s poklonou pochválit, byly bravurní.

K návštěvě jsme přinesly těsto a palačinky, tak jsem se ještě navečeřela palačinek. Zde jsme si pokecaly se sousedkou, která často odskakovala zkouknout svého nemocného synka.

26. ledna
Ráno se počasí vyjasnilo, a tak mi Colette navrhla, že bych se mohla jít projít. Již několikrát jsme tuto cestu spolu šly a tak mě bez obav pustila. Nebyla bych to já, kdybych jí za necelou hodinu nevolala, že jsem se ztratila. Když jsem jí popisovala co vidím, a to byly pouze krávy, napadlo ji, že v okolí bude určitě nějaká vetší cesta. To už byla výzva pro mě. Cestu jsem zdárně objevila přitom jsem se neskutečně zašpinila od bláta, snad jen od toho bláta. Pokračovala jsem tedy dál a zanedlouho jsme potkala muže ve středním věku v upnutém oblečku, jak běží naproti mně. Neváhala jsem ho zastavit a zeptat se, zda jsem se vydala správným směrem. A ono ejhle, ano. Řekl mi, že mám tudy pokračovat a až narazím na stojící auto, zahnout doprava. Po delší chvíli chůze jsem se začala obávat, jestli se ten pán náhodou také neztratil, ale naštěstí jsem onen záchytný bod objevila. Až teď mi došlo, kde jsem. Skončila jsem na silnici, kterou přijíždíme domů. Věděla jsem, kde se nacházím, avšak k nám to byl ještě pořádný kus cesty.

Když jsem se šťastně navrátila, Colette již připravovala koláč pro naši dněšní rusko-francouzskou návštěvu. Hned, co jsem vydrbala bláto z oblečení, jsem jí šla pomoci. Když jsme směs strčily do trouby, došlo Colette, že je čas začít pracovat na obědu. Včera jsme si koupily řízečky, a já jsem musela hlídat, aby se nepřichytily k pánvi, protože Colette pořád někde lítala. Na nich jsme si pochutnaly, ale toho nádobí, co jsem dneska musela umít se zdálo nekonečné množství. Colette vždy něco přihodila a nenápadně podstrčila. Návštěva, jak se sluší, přinesla dort vlastní, obávám se tedy, že mě čeká i k snídani.


Večer dostala Colette brilantní nápad - kino. Později se však ukázalo, že to tak dobrý nápad nebyl. Film s titulem ZULU a s Orlando Bloomem v hlavní roli, byl na noc jak dělaný. Násilí, zbraně, smrt, Jihoafrická republika, to všechno zakamuflované jako kriminálka. Už nikdy více, těšit mě může už snad jen fakt, že nás tento zážitek díky Colettině známé vůbec nic nestál.

Colettino knedlo-vepřo-zelo

Dojmy z procházky



I se zraněním po setkání s ostnatým drátem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama