Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Březen 2014

Požár

31. března 2014 v 17:52 | AluStaire |  Deníček de France
19. února
Ráno, v PĚT hodin, nás vzbudil požární alarm. Potom, co jsme vyběhly ven, jsme zjistily, že nikde nehořelo. Ale proč se tedy spustil a v obou budovách, nám známo není. Doufám, že snídaně nebyla jen pouhou kompenzací za způsobené újmy. Neboť se objevil třetí druh cereálií (jež míváme pouze ve středu) a jogurty, chleby, madlenky a pomeranče nám byly k dispozici u jídelního půltíku. Že by změny?
Ve škole odpadl tělocvik, zbylo nás málo, protože spoustu mých spolužaček odjelo na soutěž. Tradičně jsem přežila dějepis a matiku. Poprvé jsem na matematice zůstala až do konce hodiny, po škole jsem totiž měla jiný program, než jako obvykle sjet dolů autobusem do jídelny na oběd.* Já měla paniny a musím říci, že naprosto vynikající. Když jsem poté sešla k intru a vylezla ta čtyři patra nahoru, zjistila jsem, že dívčiny se nedostaly ke klíčům a sedí přede dveřmi.
Necelé dvě hodiny jsme s Neriah natáčely videa,. Věřím, že z nich vytáhne něco použitelného, ale moc se na to netváří. Na zbytek volného odpoledne jsem vylezla zpátky do města a prošla se tam a sem, málem i zmokla. Také jsem se mihla okolo obchodu s televizemi a viděla: první místo - Česká republika. To byla chvíle hrdosti.
*Ve středu odcházíme z matiky o chviličku dřívekvůli internátnickému autobusu.


Panini

Saint Flour

Kostel

Malebný pohled

Ruiny

Nízké počty

29. března 2014 v 19:17 | AluStaire |  Deníček de France

18. února
Ráno jsem byla vzhůru už v jednu, opět se mi podařilo zabrat až ve tři, ještěže mám mobil a můžu si hrát. Jenže v těchto mrazivých podmínkách jsem ho stejně po chvíli uklidila. Autobus dnes přijel nečekaně brzy. Ve škole jsme začali fyzikou, známkovanou laborkou, aneb poraď si sám. Španělština a následně strááášně těžká písemka z angličtiny. K obědu jsem měla rybu s bílou omáčkou (v ní nějaká ta zeleň) a těstoviny. Zdá se, že byly ve slevě.


Po obědě jsem se vydala opět na procházku, včerejší nádherné počasí se sice neopakovalo, ale asi se mi do školy vracet nechtělo, málem jsem propásla zvonění. Tentokrát se fránina děsně táhla a já byla ráda, že už se můžu odebrat na výtvarku. Zde jsem započala revoluci. Neboť terminálové nacvičovali na maturitu z tělocviku, zbylo nás pět a půl, zašla jsem tedy za učitelkou a zeptala se, zde můžu poslouchat hudbu. Ona v tom žádný problém neviděla, jenže se za chvilku otočím a zacpané uši mají úplně všechny.

Po škole jsem si v klidu a míru sešla do studovny, kde se mi pobyt o pár minut déle nevyplatil, nezbyla ne mě večeře. Kuchařovi vysvětlovat, že bych omeletu stejně nejedla, nemělo cenu. Moc se mi omlouval a na zítra mi slíbil dvojitou porci. Ne, pane, děkuji.

Pořád stejná písnička

28. března 2014 v 16:49 | AluStaire |  Deníček de France
17. února
Ráno mě namísto budíku probral mobil, který se nahlas začal vypínat. I tentokrát, když jsem sešla dolů, Colette už připravovala snídani. Původně měla v plánu se jít osprchovat, ale jelikož celou noc netopily radiátory, dalo se očekávat, že ani voda nebude teplá. A také, že nebyla.

Venku jemně mrzlo, ale naše auto je už v takovém stavu, že při sebemenším poklesu teploty pod nulu je naprosto nemožné se do něj dostat. Zkoušely jsme několikrát polít dveře i okna teplou vodou, ale než se nám konečně podařilo jedny otevřít, voda na oknech vytvořila neprůhledný povrch. Bylo tedy nutné je znovu oškrábat. Otázku mých dveří snad už ani vysvětlovat nemusím, otevřely se až před školou, když jsem vystupovala. Celou cestu jsem tedy seděla s batohem na zádech, igelitkou pod nohama a víkendovou taškou na kolenou. Řeknu Vám, pohodlnější cestování si neumím představit.


Jediná další věc, která mě dneska nadchla byl oběd. Maso normálka, ale s hořčičnou omáčkou. Ta byla naprosto výtečná. A jáhly a mrkvový salát, opravdu povedená kombinace. Toto se však nedá měřit s dnešní večeří - těstoviny s těstovinami. Jeden druh s rajčatovou omáčkou a plněné náhražkou masa a druhé byly klasické barevné šrouby. S Kačkou jsme se přejedly kiwi, kterých bylo nadmíru a ještě teď mě pálí jazyk.

Problémy nikdy nekončí

27. března 2014 v 18:24 | AluStaire |  Deníček de France
15. února
Opět jsem myslela, že se dneška nedožiji, šla jsem spát něco málo po desáté, ale do půlnoci jsem zimou nemohla usnout. Musela jsem se zvednout a doobléknout, protože jinak bych se asi vážně nevyspala. Ráno jsem zjistila, že se synátor opravdu chystá stěhovat do nedalekého domu. Colette s tím nesouhlasí, stavba je podle ní tmavá, moc blízko vody a se spoustou dalších nebezpečí pro jejich děti. On ale nechtěl nic slyšet.


Dopoledne se měli vydat na prohlídku jiného domu, ale agent si udělal dovolenou, takže na ni nedošlo. Stejně odjeli a mě nechali na pospas úkolům.


Celý jeho pobyt se nesl ve znamení nekonečných hádek s Colette, řekla bych, že se jednalo o naprosté hlouposti. Také u oběda jsme si vyslechli, jak Colette zabila brokolici tím, že ji uvařila v páře a jak teď jíme mrtvou věc, kterou naše tělo přijme jako nemoc. Když už se mi ho nechtělo poslouchat, i přes nechutné sobotní počasí jsem si vyšla na procházku. A neztratila jsem se!

Jelikož oslavil synáček v pátek své 46. narozeniny, Colette mu chtěla připravit i dort. O němž jsem doufala, že bude hotov, než se stihnu vrátit z procházky. Omyl, zasekla se u přípravy surovin. Museli totiž oba rychle někam zajít, Colette na nákup a získati zpět své auto, které zůstalo ve městě, a Rémi měl zmizet úplně. Po Colettiném návratu jsem se dozvěděla, proč její auto zůstalo ve městě, nenašla totiž klíče, které strčila do jiné kapsy než obvykle. Spolu jsme se pak vrhly na dokončení dortu. Ten se nám tentokrát vůbec nedařil, těsto šíleně lepilo. Alespoň jsme se u jeho přípravy velmi dobře pobavily. Po vyndání z trouby jsem byla povinna ho ihned ochutnat a musím říci, povedl se.

Večer jsme chtěly původně sledovat nějaký film na Colettině počítači, ale ten zřejmě vypověděl službu. Zkoušela volat i jeho bývalého majitele, ale ten se momentálně nachází ve Spojených Státech Amerických. Teď, když už konečně bude internet, nám nepůjde počítač?

16. února
Prožila jsem poněkud lepší noc, ale zima je mi tu stále. S tím nevím co udělat. Každopádně jsem se dnes vydala objevit kouzlo plaveckého areálu. Výborně jsem si to užila a těsně po dvanácté si mě Colette vyzvedla. Kdo by hádal, že se již pracuje na obědě, spletl by se. Opět jsme obědvaly až po druhé hodině. a to nás ještě poctila svou přítomností Colettina vnučka Annais.



Musely jsme si tedy podělit dva "obrovské" kusy řízku, který byl v pátek koupen. Jejich partie Scrabblu, jež trvala až do šesti do večera, jsem se bohužel neúčastnila. Nevadí. Jinak den uběhl, ani nevím jak. Už je zase večer, 20:46 a Colette snad už připravuje polévku k večeři. Já půjdu zkusit, zda nám poteče teplá voda.

Dlooooooo

oouhlá cesta

Příjezd k bazénu

Spousta lidí v plavkách

Páteční drama

26. března 2014 v 17:39 | AluStaire |  Deníček de France
14. února
Absolutně se mi nechtělo vylézt z postele, na intru se zase netopí. Sice už zprovoznili internet, ale to mně bylo stejně naprosto k ničemu, neboť na volejbal jsme odjížděli včera v osm a navraceli se krátce po desáté hodině.


Ráno jsme si napsali písemku z SVT a zbytek dne prožili, či přežili jako obvykle. Teď se jen musím přiznat, že mám hrozný vztek a asi i strach, jestli se něco nestalo. V neděli jsem dávala Colette podepsat v mém sešitě, že mi odpadá poslední hodina, viděla jsem, jak si to zapisuje do svého diáře. Přesněji jsme se domluvily, že přijede v 16:00 a pojedem s Kačkou zařídit plavání. A co se nastalo? Za pět minut čtyři jsem vylezla ze školy a čekám, když do 16:20 nepřijela, šla jsem k ní do práce. Tam jsem se nedostala, všechny dveře byly zamčené. A ano, pevnou linku jí odpojily a číslo na mobil mi nefunguje. Tak jsem šla zpátky na čekací místo a když se ani v půl neukázala, vrátila jsem se zpátky do školy. Sedím tu ve studovně ve škole, zapisuji události a klepu se, zda je všechno ok.

Situaci se nakonec dostalo naprosto překvapivého rozuzlení, po šesté hodině, kdy jsme ve škole zbyly jen já a Neriah, nás jedna ze zodpovědných pracovnic začala vyhánět, že musí tento ústav zamknout. Vylezlo ze mě, že mě moje rodina měla přijet vyzvednout ve čtyři a telefon na ni mi nefunguje. Paní se zhrozila a začala panikařit, nechala nás tedy ještě chvíli uvnitř. Když už se opravdu schylovalo k tomu, že nás vyhostí ven, objevila se zcela jiná paní. Netuším, jakou funkci ve škole zastává, ale ta že prý počká až odjedem. Naštěstí, zanedlouho se objevil Neri♦in náhradní taťka, který měl dneska také docela neobvyklé zpoždění a odvezl mě k domu Colette. Kdyby náhodou nebyla doma, tak by si mě nechali, než se moje domácí zase objeví. K domu jsme přijeli, před ním stály dvě auta, jedno Colettino, druhé jejího syna. Než jsme zaparkovali, vyběhla ze dveří v bundě, že prý mě jela vyzvednout do bazénu. Nuže dobrá, tak jsme si špatně rozuměly, ale já jsem z toho byla celá hotová. Zbytek večera jsme si to s Colette vysvětlovaly a povídaly si, ale tento zážitek už opravdu nechci opakovat.

Profesoři z různých úhlů pohledu

25. března 2014 v 20:04 | AluStaire |  Deníček de France
13. února
Po dvou hodinách francouzštiny přišla matiko-informatika a poté písemka, také z matematiky. Tato, stejně jako předchozí, se nedala absolutně stihnout. Ale tak co my s tím můžeme udělat, že? Odpoledne jsme celou fyziku zabili tím, že jsme opravovali domácí úkol. A na hodině angličtiny jsme nedělali nic. Tomu říkám nabitý program. To ten večerní už spíš stojí za zmínku, po studijce jsme měli opět speciální večeři - tentokrát palačinky. Nejdříve slané, ale těch bylo podezřele málo. Když si začali všichni přidávat dezerty a dojídat se chlebem, vylezlo z kuchaře, že na nás čeká sto sladkých palačinek, na které si můžeme namazat, co jídelna nabídne. Moc toho nebylo - cukr, nutela a marmeláda (přesně v takových baleních jako dostáváme k snídani). Já miluju palačinky suché a musím uznat, že se kuchtíkovy opravdu povedly.


Tím ovšem den nekončil, rozhodly jsme se s Neriah totiž účastnit volejbalového zápasu - spolu s dalšími internátníky a několika profesory. Jeden z nich, náš oblíbený fyzikář, nás dokonce na tuto akci odvezl. Družstvo vytvořené z něj, francouzštinářky, dějepisářky, našeho ekonomického třídního a nás, studentíků, čtyřikrát prohrálo a jednou snad skoro vyhrálo. Ale nám přeci o výhru nejde, dobře jsme si zahráli a výtečně se pobavili.

Předtím

Potom

Variace na Queen of darkness

24. března 2014 v 18:02 | AluStaire a Neriah |  Dnešní look
Neri♦ začala sem tam nosit sukně, ale tady se povolují jen dlouhé, tak si vymyslela tenhle look. :) A taky se zamilovala do toho modrého laku. :P Líbí?



První lyže slečny AluStaire

24. března 2014 v 16:05 | AluStaire |  Deníček de France
12. února
Ráno mě stihly překvapit spolužačky tím, že nemáme aerobik, byla jsem tedy nucena uchýlit se k dvěma hodinám studia. Naštěstí nás hlídala velice milá paní, která podle mě učí terminál matiku. Soudím tak, protože známkovaný úkol, který se má zítra odevzdat, dal všem řádně zabrat a ona jim pomáhala něco "málo" spočítat. Následoval zeměpis, myslela jsem, že učitelku něčím umlátím. Písemky nám nevrátí, jak je rok dlouhý, za to nás zahltí spoustou úkolů.

Počasí bylo jako předobjednané pro odpolední program - výlet na běžkách. Dorazili jsme malým autobusem k Prad de Bouc, nejvyššímu místu v okolí, a zamířili k půjčovně. Na lyžích jsem nikdy nestála. Kačka mi ukázala, jak je vůbec připnout k botám. Ale začátečníci jsme tam byly vlastně dva - já a hodná bachařka, nejprve jsme tedy jely my jako poslední, problém nastal, když došlo na první klesání - několikrát se jí podařilo spadnout, což ji naprosto odradilo pokračovat. Sundala lyže a zbytek trasy mířící dolů sešla pěšky, já učinila to samé.


Po úspěšném nalezení volných toalet jsme mohli pokračovat na jiné dráze, tentokrát už bez bachařky. V předu jel bachař, za ním tým chlapců a Kačka a někde hodně, hodně, hodně vzadu jsem se sbírala ze země já. Absolutně mi to nevadilo, nevzdala jsem se a i po stém padesátém druhém pádu na pozadí jsem se zvedla. Nakonec jsem se i odvážila sjet kopec dolů brzdíc silou vůle, ale vyšlo to.

Na poslední půlhodinku jsem se já s bachařem vydala tentokrát pokořit naši první trasu. Počasí se mezitím zkazilo a začal foukat vítr. Bachař mě samozřejmě nechal třicet metrů za ním a asi jsem byla v jednom momentě i ráda, že mě nikdo nevidí. Na jednom z prudších stoupání moje běžky byly asi špatně řazené a stále couvaly a já sjížděla po zádech dolů. Když už jsem se hodně naštvala, kopec jsem vylezla, s běžkami na nohách, po kolenou. Poté se mi podařilo bachaře dojet. Nebo se mi vydal naproti? Nevím, každopádně se kvůli vlivu počasí a hlavně horského větru začala ztrácet dráha. Museli jsme tedy sejít pěšky a mě se tudíž nepodařilo ji sjet celou.


Po půl šesté jsme dojeli před internát, slušně se rozloučili s řidičem a vydali se studovat.

Všední počátky týdne

4. března 2014 v 20:02 | AluStaire |  Deníček de France
10. února
Colette vstala dneska výjimečně brzy, slyšela jsem ji scházet po schodech už ve tři čtvrtě na sedm. Připravila i snídani a pak si zalezla do koupelny. Náš příjezd do školy však i tentokrát nevypadal moc nadějně.

Ráno nás překvapila absence profesorky španělštiny, které však pro nás nechala připravené písemky. Musím říci, že se za sebe docela stydím. Takový nuzný výkon jsem už dlouho nepodala, nu což, mohlo být hůře.

Na hodině géografie, nebo chcete-li zeměpisu, jsme si celou hodinu a půl malovali. Učitelka nám ukazovala, jak vyrobit plánek. Pravidla této srandy jsou moc přesná, nudná a hlavně přísně hodnocená.

Divadlo, matika a angličtina, následovaly přesně v tomto sledu a já jsem ráda, že už konečně sedím ve studijce na intru a zbývá mi pouze 45 minut do večeře. Uvidíme, zda bude poživatelná.

11. února
Ráno vycházím ze dveří na snídani a venku už není tma! Ta obrazně přišla až s první hodinou. Fyzika. A pak španělština, jež se nekonala a my měli v podstatě volno. Vyučování bylo totiž také dirigováno panem fyzikářem. Řeknu Vám, že toho bych si s sebou do kufru přibalila. Následovala angličtina a další studijní hodina. Po obědě už jsem neměla chuť další hodinu studovat, tak jsem vyrazila ven. Počasí už od rána vykazovalo známky toho, že bude krásně a celý den zavřená ve škole být nehodlám. Procházela jsem se tedy ve městě a zhlédla poslední zbytečky slev. Já si sice nic nekoupila, ale Kačka, která na mě náhodou narazila, toho plně využila.

Odpoledne jsme měli dvě hodiny francouzštiny a já pak také výtvarku.Pracovala jsem současně na výkresu a na úkolech. Po skončení vyučování, kdy už počasí zřejmě znovu došlo, které že to máme roční období a nastalo čtyřstupňové zataženo, jsem pomalu scházela městskými uličkami směrem k internátu.