Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Problémy nikdy nekončí

27. března 2014 v 18:24 | AluStaire |  Deníček de France
15. února
Opět jsem myslela, že se dneška nedožiji, šla jsem spát něco málo po desáté, ale do půlnoci jsem zimou nemohla usnout. Musela jsem se zvednout a doobléknout, protože jinak bych se asi vážně nevyspala. Ráno jsem zjistila, že se synátor opravdu chystá stěhovat do nedalekého domu. Colette s tím nesouhlasí, stavba je podle ní tmavá, moc blízko vody a se spoustou dalších nebezpečí pro jejich děti. On ale nechtěl nic slyšet.


Dopoledne se měli vydat na prohlídku jiného domu, ale agent si udělal dovolenou, takže na ni nedošlo. Stejně odjeli a mě nechali na pospas úkolům.


Celý jeho pobyt se nesl ve znamení nekonečných hádek s Colette, řekla bych, že se jednalo o naprosté hlouposti. Také u oběda jsme si vyslechli, jak Colette zabila brokolici tím, že ji uvařila v páře a jak teď jíme mrtvou věc, kterou naše tělo přijme jako nemoc. Když už se mi ho nechtělo poslouchat, i přes nechutné sobotní počasí jsem si vyšla na procházku. A neztratila jsem se!

Jelikož oslavil synáček v pátek své 46. narozeniny, Colette mu chtěla připravit i dort. O němž jsem doufala, že bude hotov, než se stihnu vrátit z procházky. Omyl, zasekla se u přípravy surovin. Museli totiž oba rychle někam zajít, Colette na nákup a získati zpět své auto, které zůstalo ve městě, a Rémi měl zmizet úplně. Po Colettiném návratu jsem se dozvěděla, proč její auto zůstalo ve městě, nenašla totiž klíče, které strčila do jiné kapsy než obvykle. Spolu jsme se pak vrhly na dokončení dortu. Ten se nám tentokrát vůbec nedařil, těsto šíleně lepilo. Alespoň jsme se u jeho přípravy velmi dobře pobavily. Po vyndání z trouby jsem byla povinna ho ihned ochutnat a musím říci, povedl se.

Večer jsme chtěly původně sledovat nějaký film na Colettině počítači, ale ten zřejmě vypověděl službu. Zkoušela volat i jeho bývalého majitele, ale ten se momentálně nachází ve Spojených Státech Amerických. Teď, když už konečně bude internet, nám nepůjde počítač?

16. února
Prožila jsem poněkud lepší noc, ale zima je mi tu stále. S tím nevím co udělat. Každopádně jsem se dnes vydala objevit kouzlo plaveckého areálu. Výborně jsem si to užila a těsně po dvanácté si mě Colette vyzvedla. Kdo by hádal, že se již pracuje na obědě, spletl by se. Opět jsme obědvaly až po druhé hodině. a to nás ještě poctila svou přítomností Colettina vnučka Annais.



Musely jsme si tedy podělit dva "obrovské" kusy řízku, který byl v pátek koupen. Jejich partie Scrabblu, jež trvala až do šesti do večera, jsem se bohužel neúčastnila. Nevadí. Jinak den uběhl, ani nevím jak. Už je zase večer, 20:46 a Colette snad už připravuje polévku k večeři. Já půjdu zkusit, zda nám poteče teplá voda.

Dlooooooo

oouhlá cesta

Příjezd k bazénu

Spousta lidí v plavkách
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama