Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

První lyže slečny AluStaire

24. března 2014 v 16:05 | AluStaire |  Deníček de France
12. února
Ráno mě stihly překvapit spolužačky tím, že nemáme aerobik, byla jsem tedy nucena uchýlit se k dvěma hodinám studia. Naštěstí nás hlídala velice milá paní, která podle mě učí terminál matiku. Soudím tak, protože známkovaný úkol, který se má zítra odevzdat, dal všem řádně zabrat a ona jim pomáhala něco "málo" spočítat. Následoval zeměpis, myslela jsem, že učitelku něčím umlátím. Písemky nám nevrátí, jak je rok dlouhý, za to nás zahltí spoustou úkolů.

Počasí bylo jako předobjednané pro odpolední program - výlet na běžkách. Dorazili jsme malým autobusem k Prad de Bouc, nejvyššímu místu v okolí, a zamířili k půjčovně. Na lyžích jsem nikdy nestála. Kačka mi ukázala, jak je vůbec připnout k botám. Ale začátečníci jsme tam byly vlastně dva - já a hodná bachařka, nejprve jsme tedy jely my jako poslední, problém nastal, když došlo na první klesání - několikrát se jí podařilo spadnout, což ji naprosto odradilo pokračovat. Sundala lyže a zbytek trasy mířící dolů sešla pěšky, já učinila to samé.


Po úspěšném nalezení volných toalet jsme mohli pokračovat na jiné dráze, tentokrát už bez bachařky. V předu jel bachař, za ním tým chlapců a Kačka a někde hodně, hodně, hodně vzadu jsem se sbírala ze země já. Absolutně mi to nevadilo, nevzdala jsem se a i po stém padesátém druhém pádu na pozadí jsem se zvedla. Nakonec jsem se i odvážila sjet kopec dolů brzdíc silou vůle, ale vyšlo to.

Na poslední půlhodinku jsem se já s bachařem vydala tentokrát pokořit naši první trasu. Počasí se mezitím zkazilo a začal foukat vítr. Bachař mě samozřejmě nechal třicet metrů za ním a asi jsem byla v jednom momentě i ráda, že mě nikdo nevidí. Na jednom z prudších stoupání moje běžky byly asi špatně řazené a stále couvaly a já sjížděla po zádech dolů. Když už jsem se hodně naštvala, kopec jsem vylezla, s běžkami na nohách, po kolenou. Poté se mi podařilo bachaře dojet. Nebo se mi vydal naproti? Nevím, každopádně se kvůli vlivu počasí a hlavně horského větru začala ztrácet dráha. Museli jsme tedy sejít pěšky a mě se tudíž nepodařilo ji sjet celou.


Po půl šesté jsme dojeli před internát, slušně se rozloučili s řidičem a vydali se studovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 majky-58 majky-58 | 24. března 2014 v 16:16 | Reagovat

Ahoj,založila jsem si blog a byla bych ráda kdyby si mi něco okomentovala) každý má právo na svůj názor)tak se nestyď. jinak hodně štěstí v blogerování)

2 Alustaire a Neriah Alustaire a Neriah | Web | 24. března 2014 v 17:49 | Reagovat

[1]: Ahoj, dobře, sice nejsme nic velkého, ale určitě mrkneme. ;) Tobě taky hodně úspěchu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama