Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Březnové víkendy s Neriah

27. dubna 2014 v 21:36 | Neriah |  Deníček de France
Víkend 21., 22. a 23. března
Jelikož jsem přes prázdniny navštívila pana doktora Rameno (tak se samozřejmě nejmenuje, ale já mu tak říkám, protože jsem tam šla kvůli tomu svému asi šestkrát vyhozenému rameni), vzala jsem si jeho rady k srdci. Kdykoli mi ruk byť jen trochu naznačila, že se jí něco nelíbí, raději jsem ji přestala namáhat. Proto jsem v sobotu v plaveckém areálu lehce zahálela a prokládala jsem běžnou činnost meditací na plovací destičce. Tomu se říká sportovní aktivita, co?

V neděli se konali francouzské komunální volby, což způsobilo dopolední zmizení všech plnoletých členů rodiny a jelikož Julii se nechtělo vstávat z postele příliš brzy před obědem, zůstal celý dům jen mně. Jiné zajímavé události se ovšem už nekonaly a tak jsme pozdní odpolední hodiny strávila hovory s domovinou.

Víkend 22. 29. a 30. března
Moje rameno se se mnou nějak zázračně usmířilo, takže jsem si tentokrát zase dobře zaplavala a dokonce zopakovala svoje dosavadní maximum 80 délek. O vyšťavení a nedostatku sil na jinou večerní činnost než spánek vám snad ani nemusím povídat, ale nezdařilo se. Povídání s pokrevní maminkou jsem ukončila o něco dříve a sešla dolů na večeři, ovšem v tom okamžiku jsem se dozvěděla, že očekáváme návštěvu. Podle jména jsem vůbec netušila o koho jde (viz moje brilantní paměť), ale naštětí se pak ukázalo, že jsme ještě neměli tu čest. Každopádně dokud hlášený host nedorazil, ometala jsem se v kuchyni kolem Aurélie, která připravovala na pánvi kousky masa, ananas a k tomu rýži. Ptala se mě, jestli mám ráda spojení sladké-slané, ale ani, když jsem jí to odsouhlasila, netroufla si ananas s masem přímo smíchat, protože si nebyla jistá, zdali člověk, jenž měl přijít, je stejného názoru. A dobře udělala. Když do dveří vstoupil chlapec ve věku něco mezi mnou a Aurélií, se všemi se přivítal a ona mu řekla, co bude k večeři, začal se nad tou kombinací pošklebovat. Všichni se začali smát a Aurélií sama sebe řádně pochválila. Návštěva byl tedy nakonec dobrý kamarád mojí se sestřičky jménem Anthonyn (pro snazší používání dále jen Antho), velmi milý kluk. Zasedli jsme konečně ke stolu (někteří hladovější než jiní) a pustili se do jídla, které bylo výborné jako vždy, když Aurélie vaří, dokonce i Antho se nechal přesvědčit a zkusil sníst maso a ovoce dohromady. No, neocenil to. Hodnou chvíli se pak ještě zdržel a, když už se měl k odchodu, starší ségra odjela s ním a zbytek se uzívaně odpotácel rovnou do postele.

V neděli jsme zase na návštěvu někam byli pozváni my, konkrétně na oběd k babičce, která bydlí dobré dvě a půl minuty chůze od nás. I se strýčkem se nás tam nakonec sešlo celkem osm u jednoho stolu, který se jídlem prohýbal. Po předkrmu, jenž by mi stačil jako strava na celý den, přinesla se kachna jako hlavní chod. Už od pohledu jsem byla najedená na týden dopředu, jenže poté přišly ještě tři různé druhy dezertů - kompot, koláč a pečivo s čokoládovým krémem. Taková nabídka se neodmítá, že? Když všichni dopili svou kávu a probrali meteorologický vývoj na půl roku dopředu, začali jsme se odebírat do našeho vzdáleného domova. Přišli jsme něco málo po dvanácté odcházeli jsme na pátou, tomu se holt říká francouzský oběd.


Když jsme byli na návštěvě u babičky, měli jsme tu čest i s nádhernými, úplně čerstvými jehňátky. :3

Dokonce i mě bylo jedno svěřeno do rukou.

A jejich nejlepším kamarádem je ''malinkatý'' pes Gipsy.

ALe na to, že byl březen dávno z polovinou povedlo se mi jednoho rána probudit i do takového počasí:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama