Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Jak je důležité míti sousedy

24. dubna 2014 v 18:07 | AluStaire |  Deníček de France
Víkend skutečně u sousedů (Marie-Ellenne, Marc a malý Lilian)

29. března
Prožila jsem naprosto báječný den. Ráno jsem se za světla vzbudila někdy okolo deváté a opatrně sešla dolů. U stolu na mě čekala připravená snídaně, ohromný pain au chocolat (čokoládový chleba) a hrnek teplého čaje. Naproti mně seděl tatínek s Lilianem a pokoušel se ho nenásilně přinutit vypracovat domácí úkoly. Z velké části se mu to nepodařilo. Marie-Ellenne se touto dobou nacházela ve městě na trzích a prodávala briošky (druh sladkého pečiva), samozřejmě s hlubším účelem - peníze jdou na africkou vesnici. Stůl jsem si tedy zabrala já a celé dopoledne poctivě plnila školní povinnosti. Kluci mezitím uklízeli garáž.

Když se Ellenne vrátila, přinesla krabici exemplářů, které se jim nepodařilo prodat a také maso k obědu. Jako dezert Marc vytáhl zmrzlinu Carte D'Or Karamel a créme brulé a k tomu jsme společně spořádaly skoro celou briošku. Po obědě si malý Lilian četl v mé učebnici dějepisu a na dvě hodiny usnul.


Okolo čtvrté jsme si všichni dopřáli čajík a kousek dalšího chleba. Poté jsme teprve mohli vyrazit. Nejdříve do sběrného dvora, abychom se zbavili odpadu, který chlapci ráno vyřadili z garáže a poté jsme pokračovali do nedaleké vesničky, kde se nachází pramen železné vody. Odsud jsme to vzali okruhem v lese a polích a cestou jsme potkali i stádo krav - opravdových Aubraců, stejných jako na pohlednici, kterou jsem poslala tatínkovi k narozeninám. K autu jsme se, pro mě nějakou záhadou, profesionálně vymotali a jeli zpátky domů.


Překvapení se dostavilo ve chvíli, kdy naše vozidlo zastavilo před jedinou pizzerií v Saint-Flour. Než byla však naše objednávka vyřízena (trvat to mělo asi dvacet minut), vyvezli jsme se nahoru do města a zastavili se na chvilku na místním dětském hříšti. Zde se zabavil nejen Lilian, ale já a dospěláci jsme obsadili houpačky.


Domů jsme dorazili okolo půl osmé a pustili se do pizzy. Vybrali jsme tři druhy, dva z nich ale byli plné hub. Musela jsem tedy trochu operovat. Rodince to vůbec nevadilo, naopak mě litovali a hrozně moc se omlouvali. Po večeři přišla řada na moji koupel. A že jsem si teplou vodu vysloveně užila, to snad ani popisovat nemusím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama