Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Možná pozdě, ale stihli

10. dubna 2014 v 16:32 | Neriah |  Deníček de France
24. února
Těžká bývají pondělní rána, však to znáte. Když Vám navíc budík vypoví službu, zaspání se nevyhnete. Nic hrozného, ale na druhou hodinu zazvonilo dřív, než jsem dojela před školu, a toto zdržení způsobilo AluStaire celkem slušné nervy, zda jsem třeba nespadla z útesu a podobně. Školu jsme prožili rychle, bez větší úhony a rovnou nás čekala cesta do St Etienne s madame Colette, řidičkou, která se v zápalu debatních gest nezdráhá pouštět volant. Mířili jsme k její sestře, kde jsme měli přespat do druhého dne, pak se vydat ráno na vlak a hurá na letiště. Dorazili jsme v pozdních večerních hodinách, byli mile uvítáni a zanedlouho i dostali najíst. Nádherný dům nás okouzlil a nabídnutá sprcha taky bodla. Poté jsme se uložili do postýlek a nemohli se dočkat rána.

25. února
Vstávání nám dle předpodkladů nedělalo problémy, oblékli jsme se a nasnídali, všechno šup šup, tedy...to platilo alespoň pro dívčí část výpravy. Jinými slovy Kuba si ještě tři minuty před výjezdem naléval mléko na kukuřičné lupínky. Všechno ale dobře dopadlo a na nádraží jsme byli tip ťop. My ano, jenže vlak měl jiný názor. Pár minut před jeho příjezdem nám paní v nádražním rozhlasu sladkým hlasem oznámila, že se náš spoj ruší. Úplně. Tomu se říká šok! Měli jsme ovšem ohromné štěstí a další jel už za půl hodiny a naše velká časová rezerva tedy přišla vhod. Ve vlaku jsme se s AluS* kochaly výhledem na pěkného spolucestujícího naproti nám. V Lyonu jsme bez přemýšlení nastoupili do první tramvaje na letiště a dokonce jsme prošli bez poskvrnky při osobní kontrole. Teď už nás opět čekal sladký domov.

Více najdete ve videu Poslední let domů. (https://www.youtube.com/watch?v=ZObFqIDzS40&feature=youtu.be)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama