Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Neboj, bude i hůř

19. dubna 2014 v 19:43 | AluStaire |  Deníček de France

20. března
Naprosto normální dvě hodiny francouzštiny následované dvěma hodinami matiky. Po skoro výtečném obědě jsem se šla projít a opět málem nestihla fyziku. Na té zase učitel chytal záchvaty a pořvával na nás nevhodné výrazy. Tentokrát mě snad nepobavila ani hodina angličtiny.

21. března
Vzbudila jsem se se strachem o svou budoucnost. Budu mít kam jít? Přijede pro mě někdo? Na některé z mnoha otázek jsem si naštěstí mohla odpovědět již odpoledne. Ihned potom, co jsem vyrazila po obědě ven celé zničená z dnešního tělocviku, jsem potkala Colette. Někam hrozně spěchala, ale slíbila, že bude včas u školy.

Odpoledne jsem ani nemusela čekat, auto stálo zaparkované a v něm Colette. Nejprve mě odvezla do domu asociace, kde zrovna končilo ochutnávání marocké kuchyně, tudíž jsem měla možnost se výtečně navečeřet a to už v půl šesté. Když došla řeč na to, že si mám užít maso, protože o víkendu nebude, bylo mi jasné mi, že je zle. Dojely jsme domů a zde nás přivítal nastěhovaný synátor s celou jeho poměrně rozsáhlou rodinou, nepořádek, krabice a děti úplně všude. Z toho jsem byla celkem v šoku, věřila jsem, že až se po prázdninách vrátím, už budou přestěhovaní.



Z mého bývalého pokojíčku se stala noclehárna pro čtyři lidi a já jsem byla naštěstí přesunuta do maličké studené místnosti bez postele s matrací na zemi a košíkem pověšeným na zdi, který mi měl nahradit skříň. Topení ani teplá voda tu nefungovala, avšak rozchodili jsme internet i pro můj notebook. Jenže co přijde dál?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama