Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Únorové víkendy s Neriah - část 3.

16. dubna 2014 v 17:36 | Neriah |  Deníček de France

Víkend 19., 15. a 16. února
Víkend začal zlehka, nepříliš naplněně, ale přesto velmi příjemně. Po dopoledním odpočinku, jsme si dali se sestřičkou Aurélií menší protažení v podobě bazénu. Tím jsme si odškrtli sobotní program. Večer se mi navíc ozval jeden velmi dobrý starý kamarád, se kterým jsem hodně dlouho nemluvila, což mě samozřejmě potěšilo. Krásně naladěná jsem čekala na neděli, můj narozeninový den.

Vstávalo se mi hezky, ne proto, že jsem slavila sedmnáctiny, ale prostě jen že bude pěkně a já nemusím dělat žádnou otravnou práci, jednoduše můžu užívat neděli. To jsem ovšem netušila, že nakonec zažiju jedny z nejlepších narozenin vůbec. Dopoledne jsem zasvětila výrobě českého koláče, o který jsem byla požádána. Rozhodla jsem se pro tzv. Bláznivou buchtu ke kafíčku, protože je jednoduchá na přípravu, není zapotřebí moc zvláštních ingrediencí a navíc skvěle chutná. Ovšem když jsem přeložila její název členům rodiny a vytáhla ze spíže ocet, jenž k receptu nezaměnitelně patří, spustila jsem lavinu smíchu a dodnes se při zmínce o octu nebo české kuchyni všichni dají do přidušeného hihňání. Ale stejnou reakci má i vymazávání plechu, s tím mi chtěla pomoci mladší sestra Julie, jenže její technika byla tak neobvyklá, že krustu mouky jsme pak museli z buchty oloupávat, pravda - nepřilepila se!


Po obědě jsme se odebrali k sousedům a ve chvíli, kdy spatřili můj výtečný výtvor, procházka se odložila. Každý mi vlastnoruční ''narozeninový dort'' chválil, tak jsem na sebe byla hrdá. Poté jsme se opravdu šli porozhlédnou po krajině a následně se vrátili ještě na kávu. A co se nestalo! Sousedka upekla také a na onen koláč dala sedmnáct svíček, které jsem si mohla osobně sfouknout. Radost jsem měla samozřejmě jak malé dítě, ba dokonce jsem dostala i dárek - knížku s francouzskou kočkou, která vypráví vtipy. Vážně to byly úžasné narozeniny!

Víkend 20., 22. a 23. února
Noc na sobotu mi nejěk nechtěla dopřát spánku, od tří jsem se skoro každou půlhodinu budila. V bazéně jsem se odpoledne dovyčerpala totálně a hlavně vyhládla. Nebýt mé bezvadné sestřičky Aurélie, která tak skvěle vaří, bývala bych asi umřela na jednodenní podvýživu. Ale Aurélie nám všem připravila aligot, místní auverňskou specialitu. V podstatě jsou to jen brambory a sýr, avšak tak dobré, že jsem se po nich mohla utlouct. Snědla jsem jeden plný talíř a druhý takový jsem si přidala a jak jsem odnášela nádobí ze stolu, ještě jsem vylizovala zbytky z hrnce, až mi bylo nabídnuto jestli si jej nechci vzít sebou do postele.


Procházková neděle se stala nedělí výletovou, ale co by to bylo za poznávání okolí bez našich nejmiejších sousedů, že? Obě dvě kompletní rodiny se nasoukali do dvou aut a vyrazili jsme na velkou okružní cestu po krásách regionu Cantalu. První zastávka se konala u obří přehrady nedaleko mostu Garabit(http://fleur2lys.blog.cz/1311/most-garabit) odkud byl nádherný výhled. Sluníčko svítilo a hřálo, prostě paráda. Dál jsme se vydali v jednomu vyvýšenému místu, odkud bylo možné spatřit celé pohoří Cantal, a odtud pak rovnou do Chaudes Aigues (čteme Šodzeg). Prošli jsme si celé toto starobylé lázeňské městečko s nespočtem horkých pramenů a potom se silnicemi mezi poli a loukami plnými krav dopravili zase zpátky domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama