Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Květen 2014

Mistr Gaoudji

31. května 2014 v 15:00 | AluStaire |  Deníček de France
4. dubna
Tohoto dne jsem se děsila, ona totiž vyhlídka na dvě hodiny fyziky po ránu je přeci jen děsivá. Následný program už však stál za to. Po přestávce jsme vyrazili do katedrály na prohlídku předmětů vyrobených mistrem Gaoudjim. To je umělec tvořící ve Francii, který pochází ze Sovětského svazu. Sám ručně vyrábí předměty z kovů a mramoru. Naše komentovaná prohlídka pokračovala do dvou muzeí nacházejících se na náměstí.

Po obědě nás čekal další kus programu a to dokumentární film o zmíněném autorovi. Ten trval asi hodinu a poté jsme se vrátili do školy, kde jsme namísto hodiny ekonomie pomáhali uklízet a aranžovat velkou chodbu (oni tomu vznešeně říkají velký sál).

Když si mě Colette odpoledne vyzvedla, jely jsme zařídit nějaké nenáročné nákupy a poté jsme se zastavily u jedné marocké rodiny. Dostaly jsme výtečné pohoštění doprovázené marockým čajem. Já jsem si úplně zamilovala marocký chléb a s sebou jsme dostaly i talíř domácích koláčků. A na půl devátou jsme měly zamluvená místa v kině. Zhlédly jsme dokument o Gaoudjim, naneštěstí úplně ten samý jako jsme viděla dneska se školou. Ale s jednou výsadou - mistr Gaoudji tam přišel osobně a po společném zhlédnutí filmu mu obecenstvo pokládalo různé otázky.


Domů jsme dojely něco po jedenácté a nikde nikdo. Při mém druhém pokusu slézt dolů do kuchyně se už Rémi s dětičkami objevil.

Křivé obvinění a soudní proces

31. května 2014 v 11:19 | AluStaire |  Deníček de France
3. dubna
Udála se nám taková zajímavá příhoda, čtěte pozorně. Přes noc, vzbudila jsem se asi okolo čtvrté hodiny, jsem slyšela divné zvuky připomínající vrzání dveří. Strachy jsem se ani nepohnula a pokoušela se usnout.

Ráno, když nás bachařka probudila, si ''ředitelka vesmíru'' a její poskok stěžovaly, že v noci někde v jejich koutě někdo schválně vstal a bavil se otvíráním dveří od skříně, aby nemohly spát.


Po snídani jsem šla sama (ostatní se zakecali v jídelně) na autobus, který - netuším, jak se mu to podařilo - tu už čekal. Nastoupila jsem a v tu chvíli se rozjel. Nezbylo mi nic jiného, než zařvat na řidiče, že tu nejsme všichni, načež se mi ''ředitelka'' snažila oponovat a ujet. Naštěstí oni degradovaní pod souhrnným názvem "ti Češi" dorazili. Avšak ihned začala z její uražené strany přednáška, ponížení a vyšetřování. Naštvala se už i jinak mírumilovná Kačka a začala po ní vrhat smysluplné a logické protiargumenty. Nikdo ze zbytku autobusu - a že nás fakt dneska bylo hodně - nám samozřejmě nevěřil. Po příjezdu do školy mě tedy nenapadlo nic lepšího, než s nešťastným výrazem ve tváři jít navštívit naši místo-ředitelku, paní tělocvikářku. Ta, jak má zvykem, se ke mně přiblížila a "domácky" mě svýma studenýma rukama chytla za krkem. Rychle jsem jí všechno vypověděla a ona si ředitelku vesmíru zavolala k sobě. Ta dnešní události svedla na Neri♦, takže následně i ona absolvovala výslech.


Skončili jsme s argumentem, že zvuky způsobily nezajištěné okenice a že se někdo pošle, aby je opravil. Tento zážitek už snad dneska nemohlo přebít nic jiného než náhlá omluva. Měli jste vidět ten slaďoučký úsměv, který pro mě ředitelka vesmíru nahodila.

Na intru jsme opět měli speciální večeři - francouzsky pojmenovanou směs zapečené kaše, masa a mrkve Hachis Parmentier. Holky se navíc ještě zvládly přejíst malinovým krémovým dezertem.


Po večeři jsem společně s ranními práskačkami vyrazily na volejbal, ale samozřejmě jsme opět prohráli.

Apríl si spletl datum

30. května 2014 v 16:00 | AluStaire |  Deníček de France
2. dubna
Aprílové počasí se přesunulo až na druhý den v tomto měsíci a zrovna na volné středeční odpoledne! Ráno, když jsme se přesouvali s aerobikem do tělocvičny, byla sice zima, ale viděli jsme vykukovat i sluníčko. Ve škole, na dějáku a matice, jsem opravdu počasí moc nevnímala a pak vylezeme ven a všude mraky!

Po obědě jsem ihned vyrazila ven, nejprve vytvořit nějaké jarní fotky se spoustou rozkvetlých květin a čokoládovým králíčkem. Dál moje kroky vedly do města. Po tuto dobu se dalo říci, že svítí sluníčko. Při mém návratu však začal foukat vítr a nebe se definitivně zatáhlo. Byla taková zima, že nás dneska ani bachařka nevyhnala na vězeňskou procházku.

Bezvýhradně krásné počasí

30. května 2014 v 13:30 | AluStaire |  Deníček de France
1. dubna
Díky posunu času je při vstávání opět tma. Počasí vypadá, že se umoudřilo a ke včerejším 16 stupňům se dnes možná přidá i sluníčko.


Na fyzice si z nám pan učitel pěkně vystřelil, koneckonců podívejte se na toto zlotřilé datum. Jsem zvědavá, zda nás čeká nějaká další podobná událost. Při angličtině byl dnešní hlavní objektiv, zda osoba na obrázku je muž, či žena.

Po obědě v podobě poloviny kusu mletého masa a zapečených brambor jsme se s Kačkou vypravily na menší nákupy. Hlavním účelem však bylo profitovat z dnešního nádherného počasí.

Do studené a tmavé budovy školy se mi opravdu vracet nechtělo, ještě když jsem věděla, co nás čeká - dvě hodiny francouzštiny. Ty jsme přežili a já pokračovala výtvarkou. Dnes se nás tu sešlo pár, a tak jsem si mohla v klidu pracovat.


Odpoledne jsem se prošla městem, ptáci zpívali a všechno se zdálo fajn. Ve skoro tři čtvrtě na sedm je stále světlo a asi i teplo. Nevím to určitě, ale zcela jistě to zjistím při obnovené vězeňské vycházce.

Návrat k vězeňským tradicím

30. května 2014 v 10:56 | AluStaire |  Deníček de France
31. března
Pondělní krize se dostavila ihned potom, co jsem opustila Marcovo auto. Dopoledne jsme strávili jako obyčejně a k obědu nám dnes naservírovali obilí s mrkví a masem. Také se stala zajímavá událost: viděla jsem po dlouhé době paní ředitelku, když se nás v jídelně ptala, jestli jsme dostali dezert. Její starosti bych opravdu chtěla mít. Odpoledne jsem si asi nejvíc užila výtvarku a poté, namísto studovny, jsem poprvé navštívila místní tělocvičnu. S Andreou a Stephanii jsme nacvičovaly naši aerobikovou sestavu. Ale nejsem si zcela jistá, zda mi s mými pohybovými schopnostmi vůbec dovolí připojit se k nim na soutěži. Zřejmě bych všechny své pokusy o provádění nějakého sportu měla omezit.


Večer nás čekala první vězeňská vycházka a spolek chlapců na našem intru měl tu čest přivítat nového člena. Malého klučinu, obávám se, že je mu maximálně sedm let. Přeji upřímnou soustrast.