Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Dubnové víkendy s Neriah

18. června 2014 v 9:21 | Neriah |  Deníček de France
Víkend 23., 5. a 6. dubna
Po obvyklém sobotním plavání, kdy jsem sama na sobě cítila celkem fajn zlepšení, jsme s Aurélií zajeli na stejně všední nákup. Na cestu domů jsme měli přibrat mladší sestru Julii, která právě prožívá pubertu, ale jelikož Aurélie prohlásila, že jí nebude dělat taxikáře, když se nám ani neozvala, prostě jsme ji ponechaly ve městě na pospas osudu, což ovšem záhy přineslo své následky. Hned jak jsme dorazily a vyprázdnily tašky s věcmi z bazénu, odebrala jsem se do svého pokoje. Za jedno mě čekal hovor s maminkou, jak už se stalo při sobotním odpoledni naším dobrým zvykem, ale také jsem nechtěla být u toho, až se Julie vrátí domů a nastane výjev zvaný Sestry vzteky rudé. Takto jsem se tomu tedy vyhla a u večeře už byl klid, avšak druhý den ráno se téma navrátilo a zahrnulo i mamku Dominique. Celá rodina mi přišla vždycky neuvěřitelně klidná a bez hádek, tohle bylo poprvé, co jsem je viděla doopravdy se ''chytnout''. Atmosféra se ale zase brzy dala do pořádku a naladila se na vlny nádherného počasí venku. Bohužel na procházku jsme toho nevyužili a asi bychom se jen váleli bezúčelně doma. Naštěstí nám zase přišla návštěva a to dokonce ta stejná jako minulý týden - Antho. Strávil u nás většinu odpoledne a dobře jsme si popovídali. A naše Julie od něj vyloudila dvě pusy.

Víkend 24., 12. a 13. dubna
Už od sobotního rána jsem se cítila nehorázně líná cokoli dělat, tedy alespoň co se školních povinností týkalo, což v překladu znamenalo, že úkoly jsem plnila pouze na oko a příliš svůj unavený mozek nezatěžovala. Těšila jsem se daleko více na odpolední program. Bazén nás neminul, ale ukázalo se, že má únava nebyla pouze duševní, nýbrž i fyzická. Naštěstí u Aurélie se objevily podobné symptomy, tak jsme se rozhodly to nepřehánět a po nějakých těch 40-50 délkách jsme raději blbly a relaxovaly.

Po opuštění plaveckého areálu nás krom běžných nákupů jídla pro domáctnost čekal i jeden velmi netradiční, šly jsme do obchodu s rybami, jenže živými. Aurélie totiž zase o malinko rozšiřovala své akvárium, které je umístěné vedle krbu v koutu mezi obývákem a kuchyní, jinak také přezdívaném jídelna. V obřím plastikovém sáčku jsme obdržely šest miniaturních rybiček, které jsem dostala po dobu cesty domů na starost a hrdě si je vezla na klíně. Při prvním kontaktu s novým domovem byly trochu vyděšené, ale po pár hodinách si drobečci na nový velký svět zvykli.

Krásné nedělní ráno, slunko svítilo, ptáci skřehotali, já hezky vyspalá sešla dolů na snídani a ihned jsem dostala nabídku jít s Aurélií na houby. Hurááá! Hodila jsem do sebe kus chleba, sebrala svůj milovaný houbařský nůž a byla připravená vyrazit vstříc lesu. Inu, lesu...menším skupinkám stromů rozesetých po travnaté pláni. Náš lov se setkal s velikým úspěchem, našly jsme celých PĚT hub a keřík jakési divoké pažitky. Jelikož v těchto končinách roste pouze jeden druh hub a to kačenky, obsah naší ''přeplněné'' igelitové tašky byl opravdu rozmanitý. Po nějaké té hezky strávené chvilce mezi porostem jsme rozhodly, že další hledání nemá smysl, a vydaly se na cestu zpět do vesnice. Naškubaly jsme ještě pěknou kytičku pro babičku a vzaly to rovnou přes její domeček. A to byla osudová chyba! Kvůli ní jsem později skončila na zemi válcována 40 kilovou koulí. Jak k tomu došlo? Už před brankou nás vítal Gipsy, zvaný pes do kapsy. Když se packami opřel o plot dosahoval zhruba mojí výšky a láska to byla na první pohled (ačkoli to nebylo poprvé, co jsme se viděli). Zkrátka začal jemně šílet radostí, že nás vidí, skákal, chtěl hladit a drbat a nakonec se mu podařilo mě i několikrát povalit na zem a zalehnout. Sluníčko hřálo na modrém nebi a ležet v trávě s chlupatou bestií místo polštáře mi připadalo jako nejlepší pocit na světě.

Víkend 25., 19., 20. a 21. dubna
Pro dnešní oběd jsem měla výsadu přípravy desertu. Lépe řečeno, mamince se do toho nechtělo, tak mi tento ''extrémně náročný'' úkol svěřila. Vytvářela jsem tzv. kokosový flan neboli pudink do trouby. Náhodou se mi povedl i přesto, že obsahoval celé čtyři ingredience a vyžadoval složitý postup v podobě jejich zamíchání.


Ikdyž jsme se dobře najedli, v bazéně jsme naštestí odpoledne břichem vzhůru jako mrtvé rybky neplavali. Ba dokonce jsem objevila nový způsob jak zrychlit. Však já se na tu polovinu času jednou dostanu!


Zklamáním víkendu byla neděle, kdy bylo vážně hnusně, takže jsme ani čumák nevystrčili. Tím jsme ovšem ještě neskončili, neboť nás čekalo Velikonoční pondělí. Že pomlázkou nedostanu, jsem věděla dopředu, ale v hloubi dětské dušičky jsem doufala, že půjdeme hledat vajíčka na zahradu. Nestalo se. Jediné, čím se tento den projevil jako mírně sváteční, mi přišly hodobóžové skleničky, které jsme vytáhli u oběda. Přišli k nám na něj i oblíbení sousedi a strýček. Musím říct, že francouzské velikonoční menu schledávám podivným. Připravili jsme míchaná vajíčka zvaná omeleta se šunkou, sýrem a trochou zeleniny. Maličko jsme se pak prošli a pozdní odpoledne zakončili hned několika amimovanými pohádkami.

Kytiti mititi

Náš pejsek zmožený houbařením

Takzvaný minipes Gipsy

U babičky na zahradě

Tomu říkám polštář!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | 15. září 2016 v 22:04 | Reagovat

Ahoj Neriah. Moje dcera teď studuje v díře jménem Saint Flour. Ukončila druhý ročník a teď v září nastoupila do maturitního ročníku 2016/2017. Moc se nám Tvůj blog líbí, protože jsme poznali přesně prostředí o kterém píšeš. Známe Colette a levandulovou bachařku Joseline.

2 Martin Martin | 15. září 2016 v 22:04 | Reagovat

Pokud chceš, napiš na m.kubica55@volny.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama