Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Tetičky a strýčkové

18. června 2014 v 9:09 | AluStaire |  Deníček de France
19. dubna
Na celé velikonoční volno byl hlášen déšť. Plán však byl jasný, vyrazit v půl desáté směrem k vesničce Mizeres, kde bydlí Colettin bratr a strávit den s ním. Vyrazit načas se nám, podle mého očekávání, nepodařilo. Tentokrát však vina padá na hlavu Rémiho. Ono totiž nové auto mělo zimní gumy a hodný synáček je musel okamžitě vyměnit. Také bylo třeba pneumatiky dofouknout, tudíž se po hodině zpoždění nasáčkoval s námi do auta a celou cestu k "nafukovačce" na sebe s Colette šíleně poštěkovali. Na tomto místě jsme ho vyložily a odjely i s jeho zapomenutým Iphonem.

K bratrovi jsme dorazily něco málo po poledni. Guy s jeho ženou Monique žijí v nádherném starém domku, jenž byl postaven samotným majitelem. Colette byla celá nešťastná, že kvůli rannímu programu nestihla koupit ani sýr, ani vajíčka pro dětičky. Osobně si myslím, že i při pozdním odjezdu, jenž vůbec nikoho nepřekvapil, jsme se i tak mohly někde zastavit.

Pozváni jsme byly my s Colette a dcera Mode se svými dvěma dětmi. Ti ovšem dorazily ještě dobrou hodinu po nás. Mezitím se připravoval oběd a mě byl propůjčen internet v podobě tabletu. Když už konečně přijely postavy mě známé pouze z fotek, začali jsme hodovat. Mode je bývalá modelka a je to na ní stále znát. Netuším však, jak udrží takovouhle postavu s tím vším, co sní. Má dvě malé blonďaté děti - kluka a holčičku. PS: Všichni byli překvapení, jak mě malý pozdravil, protože mě vždy ještě roztomile objal.

K obědu jsme dostali pořádnou nálož, já osobně jsem některé chody či jejich části vynechala, jinak hrozilo, že prasknu. Začali jsme aperitivem - olivy, oříšky obalené v paprice a samozřejmě nechyběl alkohol. Poté přišlo maso, nebo spíše salámy, poté brambory a zelené fazolky a nakonec Guy vytáhl z lednice obrovské flákoty. Po tom všem, co jsme snědli, jsme ho přesvědčili, ať obrovské kusy rozdělí, tudíž jim toho ještě spoustu zbylo. Ale uznávám, takhle výborný steak jsem nikdy neochutnala. Spořádali jsme ho se salátem a červeným Bordeaux. Oběd jsme po skoro třech hodinách zakončili kávou a miskou jahod.


Po jídle jsme se já, Colette, Guy a Mode odhodlali vyrazit na procházku. I počasí s námi chvílemi souhlasilo. Vyvezl nás autem k vyhlídce na řeku Loiru - naprosto nádherné místo. Zde jsme strávili nějaké okamžiky a vrátili se k autu. Cesta pokračovala k malému lesíku, který jsme prošli a po dlouhém hledání jednoho určitého přírodního úkazu jsme ho i nalezli. Kamenné pole, v překladu planina plná kamenů, které pocházejí z "nedávné" sopečné činnosti. Lidé tomu říkají Balkony nad Loirou.

Nakonec jsme byli vyvezeni k jedné opravdu maličké vesničce, zde jsme se prohlédli kostel a tajnou stezkou jsme slezli skoro až před dům. Dali jsme si čajík a šáteček s marmeládou a následně jsme s Colette absolvovaly dalších 60 kilometrů na silnici.


Po osmé jsme se konečně dostaly k domu její sestry v Saint Chamond, kde už končili s večeří, protože dostali echo, že jsme dostaly hodně najíst k obědu. Ovšem když jsem viděla domácí Guiche Lorraine paní Christienne, neodolala jsem a malý kousek přeci jen ochutnala. Ihned po sklizení stolu mi byla propůjčena televize a zbytek domácnosti se vydal na mši do překrásného nedalekého kostela. Televizní program mě naprosto uchvátil, dávali jeden z mých oblíbených seriálů Doktor Qui(=Doctor Who=Pán času)! Jen škoda, že jsme nepřijely o hodinu dřív, neboť bych stihla i díl předešlý.

Do postele jsem se odebrala v deset, netuším však, v kolik se ukládaly Colette s Christienne, protože při mé pravidelní noční túře na záchod (v 00:50) jsem je slyšela klábosit. Jsem zvědavá, jak se nám bude zítra vstávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama