Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Ty máš víc sladkostí než já!

18. června 2014 v 9:11 | AluStaire |  Deníček de France
20. dubna
Pomalu zjišťuji, že zde se dnešek považuje za největší svátek. Věřím, že kdybych se zeptala pánů domu na vysvětlení pojmu Velikonoce, asi by věděli, ale mladší generace (a děti) určitě vůbec netuší. Jakékoliv křesťanské základy se i v našem věřícím regionu vytratily.

Přípravy slavnostního oběda, na kterém se nás sešlo celkem jedenáct, započaly již poměrně brzy po ránu, kdy stále nevyspalá Colette, ještě pořád chrněla. Nezbývalo tedy jiné řešení, než zapojit mě. Připravovala jsem obrovský stůl, opatrně pokládala stříbrný servis a dostala povolení se projít po vesničce, než začne pršet. Nafotila jsem si zblízka kostel a když jsem se vrátila, pan Joseph zrovna vyrážel na nákup a vzal mě s sebou, hledal jednu určitou potravinu - obilninu zvanou kinoa.

Ihned po příjezdu jsem byla opět zapojena do procesu, tentokrát jsem obalovala kostky šunky v mouce, vajíčku a v máku smíchaném se sezamovými zrníčky. Poté jsem byla převelena na druhý aperitiv, plnila a zdobila jsem malé roztomilé skleničky salátem s kinoou, jablky a tuňákem. Oba pokrmy jsem ochutnala poprvé v životě a snad si pamatuji jejich přípravu, abych je mohla případně zreprodukovat i doma.

Návštěva přijde samozřejmě vždy v tu nejnevhodnější chvíli, kdy není ještě vše dokonale připravené. Joseph si naštěstí věděl rady a vytáhl na nás polovinu svého alkoholového arzenálu. Při této příležitosti zmizely všechny mé dopolední snahy v podobě aperitivů. Zanedlouho jsme se přesunuli ke stolu, většinu doby jsem pomáhala v kuchyni. Pro překrm jsme nachystali "strašně divnou zeleninu, musím zjistit, jak se to jmenuje", salát a kousek kachní paštiky. Jako hlavní chod jsme měli zelené fazolky, brambory a opečený obrovský kus masa na kosti, které se po vyndání z trouby muselo delikátně nařezat na plátky. Sýrovou část oběda jsem tentokrát vynechala a šla s tatínkem tří kluků schovávat vajíčka. V ten moment začalo opravdu pršet. To nás, ani malé hledače, nezastavilo. Asi už vím, proč se tato tradice neprovádí i u nás, je to spíše psychický nátlak, když vidíte, že Váš mladší bratr nasbíral víc dobrot, než Vy. To bylo hádek, to bylo pláče, nakonec jsme se z úspěšného lovu vrátili do tepla domova a kořist si rozdělili.


Jako u každého správného oběda následoval dezert, kousek Josephova čokoládového dortu s jahodami. Zbytek stolu nárokoval i vanilkovou zmrzlinu se šlehačkou.

Odpolední program se skládal z mytí nádobí, které se myčce nesvěřuje a společenských her. Kluci se na tento čas uklidili k televizi a předtím stihli přetvořit mou dočasnou noclehárnu v kůlničku na dříví. Hry se však týkaly pouze mě, Colette, její setry a majitelky domu Christianne a jejich sestřenice Claudete. Joseph, manžel Christianne, druhý Joseph, manžel Claudete, Stephane, syn Christianne a Josepha prvního, a jeho žena Adrien zasedli ke stolu při partii pokru. I přes chodbu jsme všechny slyšely různé druhy nadávek a počínající histerie.


K osmé hodině jsme s Christianne připravily škálu salátů k večeři a já si mohla jako VIP host vzít jen chleba se sýrem. Zjišťuji, že miluji Camembert a i Bleu d'Avergne má svoje plesnivé kouzlo. Po jídle jsme se rozloučili s návštěvami, usadily se s ženami ve společenské místnosti a poslouchaly CD s tradiční ruskou hudbou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama