Když Ti život nabídne změnu, staň se změnou.

Výlet do Clermontu

2. června 2014 v 10:34 | AluStaire |  Výlety
Madame zvládla ve své tašce najít pár exemplářů výborných Kinder bonbonů a postěžovat si, že kdyby věděla, jak jsou dobré (a drahé!), tak by si to s jejich rozdáváním rozmyslela. Počasí nejprve vypadalo, že nám naschvál bude celý den pršet, než jsme však ve městě zakotvily, vylezlo sluníčko. Nejprve jen maličko, ale udrželo se celý den. V plánu jsme měly návštěvu starého města a obchůdků. Já si samozřejmě i procházku po městě užila, ale prolézání obchodů v městě větším, než Saint Flour nemá chybu. Naším prvním cílem se stalo dokonalé knihkupectví, které jsem měla možnost navštívit již na podzim v Montpellier. (http://fleur2lys.blog.cz/1310/montpellier) Na oběd jsme se zastavily v nenápadné pákistánské restauraci. Zde jsem si objednala kousky kuřecího masa a výtečnou pálivou omáčkou a rýží a Colette si pochutnala na salátu s tradičním chlebem.

Zastavily jsme se také v obchodním centru. Řeknu Vám, takovou spoustu lidí jsem na jednom místě už strašně dlouho neviděla. Prošly jsme i okolo obrovské verze naší malé čokoládovny Jeff de Bruges v Saint Flour a také se mi povedlo v jednom z obrovských ochodů Colette ztratit. Když jsem zoufale oběhla celé patro, zašla jsem na informace a zde vysvětlila moji prekérní situaci. Také jsem je požádala, zda by ji nemohli zkusit zavolat rozhlasem. Ochotná prodavačka tak udělala a počkala se mnou u východu, dokud si mě moje rodina nepřijde vyzvednout.

Cestou, neboli rychlým poklusem k autu, jsem se ještě zastavila v nádherném obchůdku s makrónky a už se těším, až je zítra ochutnám. Ale proč jsme spěchaly? Dnešní program totiž zdaleka nekončil, když jsme se jednosměrkami vymotaly na správnou silnici a doplnily benzín, po dálnici jsme se řítily směrem k domovskému městečku. Na náměstí nás odchytil Marc a vzal mě a svého synka na sklenku vody do nedalekého baru. Zde jsme zhlédli kus rugby zápasu a počkali na dva Marcovi známé - Claire a Sebastiana. Francouzský pár, který tráví v České republice víc času, než já.


Prašnými polními cestami jsme se s Marcovým autem dostali až k bývalému železničnímu tunelu, který Marcova firma přebudovala na tunel pro dozrávání sýrů. Takové množství Cantalu pohromadě, páni, to bych nezvládla sníst ani za celý svůj život. Pyšný ředitel nám samozřejmě pověděl něco o budování tunelu a o sýrech a dokonce jsme jich pár ochutnali. Měl na to takový speciální vrták, kdy ho zabodl do sýra a vytáhl uzoučký válec této pochoutky. Aby se však nic nepoznalo, kousek s krustou vrátil do bochníku.

A teď už nás čekala jen večeře. Marie-Helene připravila výtečné lasagne. U stolu se povídalo, jedlo a pilo až do půlnoci (měli jsme i marocké koláčky ze včera a malý Lilian s mamkou upekl dort). Poté jsem se rychle zvedla a tmavými uličkami Villedieu jsem si došla pro věci, abych mohla nerušeně dožít víkend u sousedů.




Restaurace

Obídek


''Malá'' ukázka sýrů

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama